Kiwi aneb hlavou dolů

Vcera jsem se vydal ulovit si k obedu pizzu. Prechazim ulici a najednou se ocitnu uprostred policejni akce: zleva se ke me alespon tricitkou zene malicke roztresene auticko typu Polsky Fiat se dvema malickymi roztresenymi japonkami uvnitr a za nimi blikajici houkajici ohromny policejni Cadillac s ohromnym drsnackym policajtem za volantem. Kdyz policajti chteji nekoho zastavit tak sice hned nestrili, ale blikaji stridave levym a pravym dalkovym svetlem. Pokud zrovna neblikaji na vas, je to celkem legracni pohled :-) Kazdopadne japonky zastavily, policajt zastavil a ja se operativne rozhodnul, ze pizzu vlastne nechci a ze si radsi dam hamburgra v Munchtime, pred kterym se shodou okolnosti cela vec odehravala (no dobre, jsem smirak). Takze sedim na zahradce, cekam na nadupanyho hambace se slaninou a vejcem a sleduju co se bude dit...

Z auta vylezl zhruba dvoumetrovej chlap v uniforme, chvili obchazel miniauto, zapisoval si neco do bloku a mluvil do vysilacky. Pak chvili hovoril s vyplasenou ridickou a resil neco ohledne registracni karticky kterou musi mit kazdy auto za oknem. So far so good, jak by rekli mistni. Proste silnicni kontrola, ktera sice zacala jak zatah na paseraky deti, ale nakonec se ukazalo, ze strilet se nejspis nebude.

Takze tam chvili debatujou, ja uz si ctu noviny, ale najedou zpozornim, protoze spolujezdkyne se odebrala na zadni sedacku, ridicka na misto spolujezdce a policajt se zacal drat za volant. Ne ze by mu to slo kdovijak hladce, Polsky Fiat precejenom neni auto stavene na dvoumetrove chlapy, ale nakonec se tam nasoukal, odsunul si sedacku, nastartoval a odjel. To jsem vazne necekal. Netusim kam je vezl, ani proc nejeli tim policejnim autem, ale pohled na ohromneho policajta-taxikare nasardinkovanyho do malicky plechovky byl vrcholne komickej.

Bohuzel jsem s sebou nemel fotak a stejne bych si asi netroufnul mu blejsknout do ksichtu, takze obrazovy doprovod tentokrat necham na vasi predstavivosti :-)

V utery jsem vysel na ulici pred domem kde mame kancelare a hele co nevidim:

Takovy faro bych v centru Aucklandu fakt necekal :-)

Bohuzel nase auto jeste neni opraveno a jeste asi dlouho nebude, protoze samotnou motorovou hlavu nemuzu sehnat a kupovat cely motor za $1500 bez dane, to se mi fakt nechce. Zvlast kdyz bych z nej pouzil jen kousek deravyho zeleza a zbytek moh treba zakopat na zahrade pro dalsi generace. Takze cekam jestli se hlava nekde neobjevi a v mezicase jezdim hromadnou dopravou.

Hned prvni den kdy se auto porouchalo zacali stavkovat autobusaci firmy Stagecoach, ktera zajistuje vetsinu verejne dopravy v centralnim Aucklandu. Nejak se jim nezdala hruba mzda $13.50/hodinu a chteli vic. Nastesti bydlime celkem blizko u nadrazi a ja tedy zacal jezdit vlakem. Z domova to mam 20 minut ostre chuze a za 15 se to da v pripade nouze ubehnout. Jenze proc behat? Pravda, existuje neco jako jizdni rad, kde se dokonce pise, ze vlak z Mt Albert do centra jede v 8:40, 9:10, a tak dale kazdou pul hodinu. Jenze ve skutecnosti to znamena, ze vlak tudy projede maximalne 2x za hodinu, ale tezko rict kdy a tezko rict jestli ne treba jen jednou. Prvni den mel zpozdeni jen asi 10 minut, to bylo v pohode. Druhy den ten v 8:40 vubec nejel, v 9:10 taky nic, az kolem 9:20 davem cekajicich projela vlna vzruseni, protoze jsme uslyseli cinkajici zavory. Za chvili skutecne prijel a z prednich dveri se vyklanela pruvodci a kricela, ze kdo chce sedet, tak at pocka na dalsi soupravu, ze ta tu bude za par minut. To ji pochopitelne nikdo neveril a vsichni jsme se nahrnuli dovnitr. Jindy zase specham na vlak cestou z prace a ten nepochopitelne jede na cas a ujede mi. Takze sedim, ctu si noviny a ejhle, za 10 minut je tu dalsi! Uvnitr samozrejme ani noha, protoze o 20 minut driv nez mel jet ho nikdo necekal. Ranni jizdy preplnenym vlakem maji vyhodu v tom, ze pruvodci nemuze prochazet vagony a clovek tudiz jede zadarmo (listky se kupuji ve vlaku). Lze tim celkem vyrazne usetrit, protoze jedna jizda by me normalne stala $2.20.

Od vcerejska opet jezdi autobusy. Vyhoda je ze rano nemusim utikat takovou dalku na vlak, nevyhoda je, ze jsou pomalejsi a drazsi. Autobusy samozrejme taky jezdi podle plotu, takze cas odjezdu 8:36 je pouze orientacni a je dobry napad byt na zastavce uz v pul, protoze co kdyby? Navic nektere vozy si urcite za mlada chodily na pisek hrat s nasimi oblibenymi ikaruskami - vekove jsou si dost podobne :-) Jak uz jsem rikal, za takovy komfort je potreba si priplatit - jedna cesta do prace me stoji $3.60, takze za mesic je to asi $150. Zhruba 3x vic nez kolik by me stal benzin do auta. Internetovy jizdni rad mi jako jednu z moznosti navrhnul, abych sel pesky. Mozna ho poslechnu - je to jen 6 km :-)

Rano si pokojne stojim na krizovatce u St Lukes a z motoru se zacalo zniceho nic kourit! Bohuzel jsem nevaril a nebyla to para, protoze i skrz ventilaci mi to uvnitr dost jedovate smrdelo. Motor se navic nedokazal rozhodnout, jestli se na neutral ma tocit 2.500 ot/min, nebo 200 ot/min (normalni je kolem 800ot), takze to prubezne sam od sebe stridal az jsem pro jistotu zpanikaril a tesne pred tim nez padla zelena k uprimne radosti vsech aut stojicich za mnou vytahnul klicek ze zapalovani. Jenze motor se nejak ne a ne zastavit, takze cely auto jeste dlouhe vteriny bublalo a cukalo, no hruza! V zapeti padla zelena, takze jsem za zvuku nervoznich klaksonu v zadech opatrne nastartoval (teda proste nastartoval, startovat se moc opatrne neda), dojel za krizovatku, zaparkoval u kraje a jal se koukat do motoru jako husa do flasky, protoze tomu prd rozumim. Akorat jsem na tom dlouhem mastnem dratu poznal, ze v motoru neni olej. Hmm, divny, kontroloval jsem to zhruba pred mesicem a bylo to OK. No nic, auto jsem nechal prekazet v levem pruhu a pesky se vydal k blizke benzince neco oleje dokoupit.

Pak zase zpatky, nalit vsechno do horkyho motoru, cely jsem to pocintal, protoze jsem se bal, ze se spalim, v zapeti jsem se bal, ze to zacne horet, nacez jsem se zacal uklidnovat, ze motorovy olej urcite bude nehorlavej, no proste akce! Pak jsem sedel v aute a premyslel, jestli kdyz otocenim klickem tak to vsechno blafne nebo ne, a jestli radsi nemam do prace jit pesky. Nakonec to nebouchlo, ale na dalsi krizovatce se z motoru zase zacalo nenapadne ale o to jedovatejc kourit, takze pri delsim cekani jsem ho vypinal. Nervozni, spocenej a vyklepanej jsem dojel do prace, zaparkoval v garazi, utrel si spinavou mastnou rukou celo (to se k bile kosili s limeckem tuze hodilo) a hura do kancelare delat jako ze nic a hlavne sehnat kdo mi to prijede opravit.

Trapna vsuvka: Jak jsem tam prisel, hned po me chteli abych jel k zakaznikovi, takze jsem vysvetloval ze dnes nejsem autem. "A jak si se sem teda dostal???" To je otazka! Vtipalek Morgan sice vsechny presvedcoval ze teleportaci, ze v Cesku je to bezny, ale neverili mu a vsichni se na me tazave divali jak jsem se tam u vsech vsudy dostal...? Nechapal jsem proc s tim tak nadelaji tak jsem placnul ze treba autobusem, ne?. "Ale dneska autobusy prece stavkuji!". A mam to... Takze jsem musel zacit komplikovane vysvetlovat ze auto sice prijelo sem, ale jinam uz nim ani za nic nepojedu, no proste konverzace na kterou jsem zrovna vubec nemel naladu.

Ani na Newmarket do servisu, kde nam spravili porouchanou spojku, se mi moc nechtelo - jednak jsem se bal s tim znova jet a taky bych se nemel diky tem autobusackym vydriduchum, kterym nestaci $13.50/hodinu, jak dostat zpatky. Ma volba nakonec padla na HomeTune - pojizdny autoservis. Sice me slecna telefonistka chvili presvedcovala ze si tento tyden muzu nechat se slevou seridit svetla, ale ujistil jsem ji, ze kdyz se mi z pod kapoty jedovate coudi, jsou mi svetla celkem u prdele. Takze kolem treti prijel servisnik, chvili s autem laboroval, nalil do nej spoustu vody, pumpickou to natlakoval, koukal kde z toho co kape, podivil se ty spouste oleje v chladici vode, overil si, ze mam i spoustu vody tam kde ma byt olej, pokyval hlavou a prohlasil ze mam prasklou hlavu. Teda ne ja, ale motor :-) Kdyz odhadnul, ze vymena bude stat skoro polovinu meho cisteho platu, malem jsem se rozplakal. Na rozloucenou se ptam jestli s tim alespon muzu odjet tech sest kilometru domu. "Sest kilometru? Nooo .... snad jo. Muzete to zkusit. Ale ja bych s tim radsi moc nejezdil." Dojel jsem. Auto mame doma v garazi a nase posledni velka utrata na dlouhou dobu bude koupe novych bot, protoze od zitra setrime a vsude chodime pesky.

Mistni ridici by nikomu nemeli jit vzorem. Je to nejspis dano zpusobem jak ziskavaji ridicske prukazy:

- K ziskani ridicaku na auto vam musi byt alespon 15 let
- Do autoskoly neumsite - staci kdyz vas tatka na parkovisti u supermarketu nauci kde je plyn a brzda.
- Pak slozite zkousky a dostanete na pul roku "Learners licence", pote "Restricted licence" a za par mesicu "Full licence". To vam jeste nemusi byt ani 17.
- Rovnou po zkousce si ale muzete dat maly pivo, protoze ihned smite ridit pod vlivem (od 20 let je povoleno 0.8 promile).

Nikdo se nesnazi ridice moc omezovat. Kdyby zde chodci meli prednost tak jako vsude v civilizovanem svete, tak by jich asi dost skoncilo v nemocnici, protoze opili a nezkuseni ridici nebyvaji zrovna machri pres pousteni chodcu. Takze tu skoro vzdycky maji predost auta pred lidmi a problem je vyresen. Mame tu tri druhy prechodu:

• svetelny se zelenym panackem, kdy auta stoji na cervenou.
• zebru ktera je z dalky videt diky oranzovym svetlum na obou stranach ulice. Tam maji chodci prednost, ale takovych prechodu je zde minimum. Pri bezne ceste pres mesto na ne clovek prakticky nenarazi.
• snizeny obrubnik je nejobvyklejsi druh prechodu, ale chodci tam prednost nemaji. Dokonce to jde tak daleko, ze obcas je misto zebry na chodniku upozorneni "Pedestrians give way to traffic" (tedy "chodci dejte prednost doprave"). A to dokonce i na takovych mistech jako je vjezd na parkoviste k plazi Takapuna, kde se furt coura spousta lidi a auto jede jedno za 10 minut. Ale holt ma prednost a nevaha si ji hlasite vytroubit pokud by se tam zrovna nekdo odvazil prechazet.

S nedostatkem oficialnich prechodu souvisi i zvyk prechazet silnice kdekoliv me napadne. Jenze pak je nebezpeci, ze v silnejsim provozu zustanu v pulce a nebudu moct ani na jednu stranu, protoze auta me samozrejme nepusti. Z pocatku jsem mel snahu obcas pribrzdit a cloveku pokynout aby sel, jenze chodci nepocitaji, ze by je nekdo pustil, takze se vetsinou ani nedivaji jestli jim clovek pribrzdi nebo ne. Misto toho si neco se ctou, nebo se kochaji vyhledem na nekonecnou radu projizdejicich aut. Ulice tu vsak byvaji dost siroke s odbocovacim pruhem uprostred, takze chodec ma pri svem cekani celkem komfort.

Nejlip poslouzi ilustracni obrazek :-)

Srafovany pas uprostred silnice je prave ten odbocovaci pruh. Jednak na nem cekaji auta co jedou doprava, nez je protijedouci pusti (a ze je hned tak nekdo nepusti), pak tam taky cekaji chodci, nez je pusti nejake auto (to je taky na dlouhy lokte) a v neposledni rade od sebe oddeluji protijedouci nezkusene a opile ridice, kterym by nahodou jejich lajna nebyla dost siroka.

Dalsi vychytavka jsou postranni pruhy. Na nasem obrazku je zrovna zeleny a oznaceny "Bus Lane", ale vetsinou byvaji bez oznaceni. Nejsou tam proto, aby mohlo jet vic aut vedle sebe a provoz byl plynulejsi. Nenene. Jsou tam kvuli parkovani! Cizinec se v Aucklandu pozna mimo jine podle toho, ze ma tendenci se sporadane uklizet do leveho pruhu aby neblokoval rychlejsi auta a v zapeti se prekvapene cpe zpatky aby se vyhnul nekomu kdo tam brzdi a parkuje. Otrlejsi povahy parkuji i v prostrednim pruhu - proste hodi blinkry a hura nakupovat. Ale to se pokud vim nesmi.

Kapitola sama pro sebe je sviceni. Z nejakeho duvodu maji mistni ridici ke sviceni odpor, nenapadne je, ze kdyz je hnusne a leje jako z konve tak bez sviceni proste videt nejsou. Avantgardnejsi povahy v takovem necase zapnou parkovacky, coz je zhruba stejny jako kdyby nic. Naopak cas od casu nekdo zjisti, ze ma i mlhovky nebo dalkovy a nevaha jimi oslnovat i v poledne kdy to vubec neni potreba. Mozna by vlada mela v televizi zaplatit informacni kampan "Proc mame na aute svetla a jak je spravne pouzivat".

A jako perlicku na zaver musim zminit neobvykle vysoke mnozstvi "vytuněných" cernych Nissanu s 19 palcovymi chromovanymi koly a rvoucim vyfukem. Zrovna tohle auto si totiz vybrali mladi cinsti pristehovalci jako ten "opravdu cool" dopravni prostredek ktery posiluje jejich unikatni image :-)

V kancelari jsme tri - ja, 21lety pubertak Richard a motorkar Andrew. S Andrewem si nerozumime. Ne ze bysme se nemeli nesnaseli, ale proste vzajemne nedokazeme desifrovat co ten druhej rika. Tak v 70% pripadu nase konverzace konci mavnutim rukou a povzdechem ze to je vlastne fuk.

S Richardem je to zajimavejsi. Ten se jednak snazi mi rozumet a taky se snazi mluvit tak, abych ja rozumel jemu, alespon co se rozpoznani jednotlivych slov tyka. Ale zase me nesetri po obsahove strance a zhusta me zasobuje slangem. Dneska prisel do kancelare a misto pozdravu spustil "What's the hizzy haps?". Po chvili jsme se dobrali k tomu, ze to znamena "Co je novyho?".

"Yo momma!" Spravnou odpovedi by pochopitelne byl vycet novinek, ale jelikoz se od rana nic moc nestalo, tak jsem si vystacil s "Yo momma!" (tedy "tvoje mama"). Univerzalni odpoved na jakoukoliv otazku na kterou clovek zrovna nema lepsi odpoved. Zejmena na otazky typu "kdo/co" se v jistych kruzich hodi takhle odpovidat vzdycky. "Kdo vcera odchazel posledni?" "Tvoje mama!"

Mluvena anglictina mych prevazne 20-30 letych kolegu ma k te "evropske" anglictine kterou jsem sem prijel vyzbrojen asi tak daleko jako nasledujici text k Shakespearovi:

"Here be de lunch time suppo't rosta' fo' de next week. Ya' know? If ya' is unavaliable on dat day, please let kamakizzle know so's he kin hook ya up. Man! Please ensho' dat ya' is present in de office durin' de lunch bust on said day"

Tohle je vytazek z mailu ktery chodi vsem zamestnancum kazdy tyden a plus minus se tam pise ze nasleduje rozpis kdo ma ve ktery den byt pres obed na telefonu. Rikaji tomu "jive" coz je podle urbandictionary.com "Colorful form of speaking. Sometimes hard to follow." Bohuzel kdyz tak zacnou mluvit, obvykle se nechytam.

Pak mi obvykle nezbyva nez pouzit jinou univerzalni odpoved na kazdou otazku a to hrm...

hrm.

V nedeli jsme vyletili na poloostrov Wenderholm. Nemecke jmeno je na mistni pomery sice nezvykle, ale hlavni cesta (no mozna silnice, pri trose predstavivosti) se jmenuje "Schischka Rd" a v nedaleke vesnici Puhoi byla od 19. stoleti "Ceska komunita". Takze mi neni jasny proc tomu mistu radeji nedali nejaky hezky cesky jmeno...

Kdyby o vylete mela vypravet Sarka, tak by to asi bylo zhruba takhle: "Rano me nalozili do auta, hodinu vezli vedrem buchvi kam, misto mamincinyho mlika mi dali pit z lahvicky, pak me vrazili do krosny, strasne to houpalo, tak jsem na jedny krasny vyhlidce tatu poblila, to me vysililo, usnula jsem a kdyz jsem se probudila, strcili me zase do auta a vezli domu. Proste promarnenej den!" Ale nam se to libilo :-)

Nebudu tu popisovat jak jsme chodili po kopcich nahoru a dolu. Stejne by podobne zazivny vypraveni kazdej preskocil. Takze jdeme na fotky!

Stastnou cestu nam popral maor vyrezanej do dreva a pak uz jen zjistit kudy se vydat.

Vzali jsme to po Perimeter Track kteraz to cesta se behem prvnich metru nechutne zvrhla ve vystup po drevenych schodech s prevysenim zhruba 50 metru (asi jako Petrinska Rozhledna). Cestou jsme se kochali krasnymi vyhledy do dalky ...

... i do hloubky ...

... a zase do dalky.

Cesta vetsinou vedla lesem, ale les tu samozrejme vypada uplne jinak nez jsme zvykli z Evropy - misto smrku tu rostou palmy, preslicky a kapradiny neuveritelnych rozmeru:

Jinak tam taky bylo nezvykly ticho. Nebzucel skoro zadny hmyz, neobtezovaly nas mouchy ani komari, nezpivali ptaci, fakt zvlastni. Jen cas od casu se vzduchem prohnal ptak "Tui" - prerostlej hlucnej kos. Byl slyset uz z dalky, ne proto, ze by krasne a hlasite zpival, ale proto ze hlasite maval kridlama. Priblizujici se trrrrrrrrrrrrr pak proletel cerny flek a zase trrrrrrrrrrrr nez zmizel v dalce. Zadneho jineho zivocicha jsme nepotkali.

Zhruba v pulce jsme si udelali piknik:

A pak hura zpatky k autu, protoze zacinalo poprchavat. Hned u parkoviste stoji historicky dum - Couldrey house. Neuveritelnych 150 let stary!!! No dobre, tolik ma v cesku lecktery rodiny domek, ale tady jsou na nej (ne)patricne pysni, maji tam muzeum a dokonce v nem zrovna poradali svatbu! (zelenobile staveni na fotce lehce vlevo od stredu).

Zpatky v civilizaci nas privitala druha strana vyrezavaneho maora:

Protoze jsem byl po ceste cely upoceny a navic uz ani tolik neprselo, nakonec jsem jeste skocil do more (to uz bylo asi sest vecer):

To je z nedelniho vyletu vsechno. Dekuji za pozornost :-)

Prave jsem se docetl v novinach ze mistni vlada hospodari s operativnim *prebytkem* 6.4 miliard dolaru (cca 105 mld Kc). Nevim jaky tu maji rozpocet, ale vzhledem k poctu lidi a cenam bych rekl, ze muze radove odpovidat rozpoctu CR. Dokonce i rozdil oproti planu je podobny, az na to, ze CR je 100 mld v minusu.

Takze ten clanek ctu dal a nevychazim z udivu: "Opozice vladu peskuje, ze prilis utraci a ze se dalo usetrit vic. Po volbach hodlaji dokazat, ze nektere vydaje byly zbytecnym rozhazovanim (wasteful spending)." Tak oni usetri sest miliard dolaru a nekdo jeste prudi ze zbytecne rozhazujou! Nebo dal: "Opozice se s vladou shodla jak s prebytecnymi penezmi nalozit". Coze? "Opozice se s vladou shodla"??? No ja padnu!

Jakasi agentura udelala pruzkum mezi lidma, co by se s usetrenymi penezi melo udelat a zjistila, ze 7% lidi by snizilo dane lidem s nejnizsimi prijmy, 9% by navysilo duchodovy fond, 28% by snizilo dane vsem a 53% by ty penize dalo na skolstvi a zdravotnictvi. Lidi tu evidentne maji pocit, ze vlada s temi penezmi nalozi dobre, tak ani nechteji snizit dane! To me teda podrz...

Az zase bude Standa Kolotuk nebo nekdo jemu podobnej vypravet pohadku o uspesne vlade a fungujici ekonomice, tak mu nekdo ukazte tenhle clanek.

Ale prosim prosim prosim neposilejte nam ho sem na zkusenou :-)))

Nase auto nas v nedeli pekne vypeklo. Uz minuly tyden se mi zdalo, ze tam jde nejak spatne jednicka. Jeste v sobotu jsme se ale jeli koupat a celkem pohoda, az na tu jednicku - sla ztuha. V nedeli jsme se pripravili na vylet asi 50km za Auckland, sbalili jsme (mimochodem sbalit veci byt' jen na jednodenni vylet pro maly dite neni zadna sranda), naplanovali trasu a ze jedeeem. Uz v garazi mi nesla dat jednicka vubec, ale co, mame dvoulitr, ten se ochotne rozjizdi do kopce i na dvojku. Razeni ale slo cim dal tim hur - kdyz jsme stali na krizovatce tak bych spis zlomil saltpaku nez zaradil, takze jsem se vzdycky musel rozjizdet na tu rychlost co mi tam zbyla pred zastavenim (nekdy i na ctyrku - to uz slo fakt ztuha :-). Kazdopadne jsem rodinu uklidnoval ze to nic neni a vyletit klidne muzeme. Hrdinne jsem dojel az k najezdu na dalnici, tam jsem ale vymeknul. Precejenom skoncit s neutralem nekde daleko od civilizace se nam moc nechtelo, takze jsme se trochu oklikou prece jen vratili domu. Inu vzal jsem zlaty stranky (resp. tady se jmenujou zluty) a hledal jestli by mi na to takhle pri nedeli nekdo nekouk. Nastesti tu je par nonstop servisu (na rozdil od nonstop kramu s potravinama), takze jsme opet vyrazili na dobrodruznou cestu do centra na Newmarket. Prakticky cely jsem to odjel na dvojku a trojku, protoze jiny rychlosti uz tam fakt nesly... Dojeli jsme asi 10 km do servisu, chlapek na to kouk a povida ze to je jasny, tady mi prece tece jakasi kapalina a musi se ten kus vymenit. Jenze on ho nema a mam si teda dojet do prodejny nahradnich dilu (taktez otevreno i v nedeli - neuveritelne!). Vytrestil jsem na nej oci "Dojet?! Vzdyt nemuzu radit!" - pokrcil rameny jako ze on mi tam rozhodne nepojede. Bidak. No dojel jsem tam, i zpatky a kupodivu to i celkem slusne radilo - asi se auticko balo ze pujde do srotu. Pak uz to slo jak po masle - chlapek se zanoril pod auto, za pul hodiny vylezl celej spinavej, nauctoval si osmnact dolaru a bylo vyrizeno.

Novy Zeland je plny maoru, asiatu, indu, cechu a jinych pristehovalcu, kterym jsou krestanske svatky celkem fuk, ale to neznamena, ze bysme si meli nechat ujit takovou bajecnou prilezitost se flakat jakou je Velky patek a Velikonocni pondeli. Takze dneska se nikde nepracovalo - moje kancelar zavrena, obchody zavrene, nebe zatazene - i slunicko se chtelo flakat.

Nastesti si to jeste dopoledne rozmyslelo a udelalo leto, takze jsme vyrazili na vylet - tentokrat jen kousek na zapad od Aucklandu do Waitakere Ranges, coz je takovy maly destny prales, no spis pralesicek. Pres Aucklandske predmesti Titirangi jsme se dostali na Scenic Drive, klikatou silnici s pry krasnymi vyhledy na vsechny strany. Bohuzel silnicka byla krome klikatosti i dost uzka, takze sam jsem toho pri rizeni moc nevidel. Ale Jitka si to pochvalovala :-)

Zhruba v polovine Scenic Drive je Arataki Visitor Centre - nabizi krasny vyhled na Nihotupu Reservoir (jezero v popredi), Manukau Harbour (more na obzoru) a zminovany destny prales (vsude kolem):

Vstup do informacniho centra strezi ctyri dreveni maori ktere nejspis velmi vzrusuje pohled na parkoviste plne aut (pozn: obrazek je nevhodny pro deti :-)

Konecny cil nasi cesty vsak byla plaz Piha jeste o neco dale na zapad, az na samem pobrezi Tasmanova more (ostatne je to plaz, kde jinde nez na pobrezi by asi tak mela byt, ze?). Uz ze silnice nas upoutaly celkem slusne vlny, ktere z nasi oblibene Takapuna beach nezname. Kdyz jsme vylezli z auta tak navic dost foukalo a kdyz jsme dosli na plaz, tak se k tomu pridal jeste jemny pisek. Nebudu vas napinat - nekoupali jsme se, aby Sarka nezustala sirotkem, pisek nam nafoukal uplne vsude, vitr nam vzal nepromokavy kryt na kocar, ale udelali jsme par fotek:

To je pro dnesek vsechno. Dobrou :-)