« Jedovatý čoudWhat's the hizzy haps? Yo momma! »

3 comments

Jakub Vrána

Vždycky když slyším slovo Pedestrian, vzpomenu si na roztomilou hru, kde bylo jedním z hlavních úkolů masakrovat chodce. Řekl bych, že si námět mohla vzít na NZ :-).

03. 05. 05 @ 20:36
Comment from: michal
michal

Ona to zas takova prdel neni stat pet minut treba i s kocarkem uprostred dveou nekonecnych proudu aut… Navic ne vsechny ulice maji ten prostredni pruh (zejmena v centru, kde je hodne cizincu :-), takze kolikrat potkavam chudaky balancujici na bile care, za zadkem jim to svisti padesatkou a pred nosem taky, navic z kazdeho druheho auta s bonusovym pohrdlivym pohledem “jezis co tu prekazis ty kret**e?!". BTW Ne, nepusti ho nikdo. Musi to prezit nez budou auta stat na cervenou :-/

03. 05. 05 @ 23:28
Comment from: Pavel
Pavel

Zdravím. Podobný zážitek jsem měl když jsem byl na dovče v Turecku. Měl jsem půjčený auto a jezdili jsme po různých památkách apod. Jízda mimo město byla dobrá. Kupodivu tam mají lepší silnice než u nás, ale jakmile se zajelo do města a provoz byl ve špičce nastal chaoz. Semafory a základní pravidla jako by přestaly platit. V živé paměti mam jak jsem stal na červenou, chodci měli zelenou a vedle mě se přiřítil maník s medákem jakoby červoná neexistovala. Naštěstí zabrzdil a vystrašeného chodce nepřejel ale poté se strhla decentní hádka. Obvyklé také bylo jezdit na jednoproudé ulici ve dvouch a až bylo opravdu zřejmé, že se tam dva nevejdou, řidič se slapšími nervy ustoupil. V tu chvíli jsem si uvědomil, že u nás jízda po Praze je hračkou, ale nechci říct, že je to bez chyb. Určitě se ale u nás na silnici cítím bezpečněji než v Turecku..

30. 11. 05 @ 22:07