Kiwi aneb hlavou dolů

V nedeli jsme vyletili na poloostrov Wenderholm. Nemecke jmeno je na mistni pomery sice nezvykle, ale hlavni cesta (no mozna silnice, pri trose predstavivosti) se jmenuje "Schischka Rd" a v nedaleke vesnici Puhoi byla od 19. stoleti "Ceska komunita". Takze mi neni jasny proc tomu mistu radeji nedali nejaky hezky cesky jmeno...

Kdyby o vylete mela vypravet Sarka, tak by to asi bylo zhruba takhle: "Rano me nalozili do auta, hodinu vezli vedrem buchvi kam, misto mamincinyho mlika mi dali pit z lahvicky, pak me vrazili do krosny, strasne to houpalo, tak jsem na jedny krasny vyhlidce tatu poblila, to me vysililo, usnula jsem a kdyz jsem se probudila, strcili me zase do auta a vezli domu. Proste promarnenej den!" Ale nam se to libilo :-)

Nebudu tu popisovat jak jsme chodili po kopcich nahoru a dolu. Stejne by podobne zazivny vypraveni kazdej preskocil. Takze jdeme na fotky!

Stastnou cestu nam popral maor vyrezanej do dreva a pak uz jen zjistit kudy se vydat.

Vzali jsme to po Perimeter Track kteraz to cesta se behem prvnich metru nechutne zvrhla ve vystup po drevenych schodech s prevysenim zhruba 50 metru (asi jako Petrinska Rozhledna). Cestou jsme se kochali krasnymi vyhledy do dalky ...

... i do hloubky ...

... a zase do dalky.

Cesta vetsinou vedla lesem, ale les tu samozrejme vypada uplne jinak nez jsme zvykli z Evropy - misto smrku tu rostou palmy, preslicky a kapradiny neuveritelnych rozmeru:

Jinak tam taky bylo nezvykly ticho. Nebzucel skoro zadny hmyz, neobtezovaly nas mouchy ani komari, nezpivali ptaci, fakt zvlastni. Jen cas od casu se vzduchem prohnal ptak "Tui" - prerostlej hlucnej kos. Byl slyset uz z dalky, ne proto, ze by krasne a hlasite zpival, ale proto ze hlasite maval kridlama. Priblizujici se trrrrrrrrrrrrr pak proletel cerny flek a zase trrrrrrrrrrrr nez zmizel v dalce. Zadneho jineho zivocicha jsme nepotkali.

Zhruba v pulce jsme si udelali piknik:

A pak hura zpatky k autu, protoze zacinalo poprchavat. Hned u parkoviste stoji historicky dum - Couldrey house. Neuveritelnych 150 let stary!!! No dobre, tolik ma v cesku lecktery rodiny domek, ale tady jsou na nej (ne)patricne pysni, maji tam muzeum a dokonce v nem zrovna poradali svatbu! (zelenobile staveni na fotce lehce vlevo od stredu).

Zpatky v civilizaci nas privitala druha strana vyrezavaneho maora:

Protoze jsem byl po ceste cely upoceny a navic uz ani tolik neprselo, nakonec jsem jeste skocil do more (to uz bylo asi sest vecer):

To je z nedelniho vyletu vsechno. Dekuji za pozornost :-)