Kiwi aneb hlavou dolů

Rekonstrukce koupelny zdárně pokračuje. Samozřejmě jsem mohl mít všechno bez problémů hotové za těch 14 dní dovolené, jak bylo původně plánováno, ale byla by škoda si to pořádně neužít když mě kutění tak baví! Takže to schválně zdržuju a protahuju (ale pššššššttt, Jitce ani slovo!) a den co den, někdy i ob den nebo dokonce i ob dva, něco sádruju, pak šmirgluju, sádruju, šmirgluju, sádruju, šmirgluju, no v posledních dnech je to trochu stereotypní, uznávám. Odměnou mi je bezmezný obdiv mé ženy. I když nevím proč poslední dobou z pochvalných slov směrem k mé šikovnosti cítím lehoučký nádech ironie. A komentáře ohledně plnění termínů pro jistotu ignoruju úplně. "Vsadila jsem se s Romanou že to do konce května nestihneš", jo děkuju za důvěru.

A přitom už je toho tolik hotovo!

Voda funguje, vanu máme a koupat se v ní dá:

Strávil jsem dvě hodiny skrčenej na bobku v 90cm vysoké mezeře vystlané skelnou vatou mezi stropem a střechou, tedy tam kde by normální dům měl půdu, ale nakonec ano, elektrika funguje, světla svítí a dokonce i novou zásuvku k budoucímu umyvadlu jsem zbudoval:

Kamarád mi poradil dát do mezery ve stěně zvukovou izolaci, nebo alespoň podložky z přepravek od jablek, prej jsou docela účinné. Hmm, trochu voodoo, ale byly zadarmo, tak co:

Jo a mimochodem už jsem obložil všechny stěny sádrokartonem v těchto končinách zvaným GIB board a spotřeboval 15kg sádry v disciplíně zvané plastering, neboli gib-stopping, tedy sádrování spár. Zlatým hřebem bylo dnešní broušení sádry do hladka:

No uznejte, nebyla by škoda koupelnu neuváženě předčasně a ve spěch dokončit a o tyhle radosti se připravit? :-)