Kiwi aneb hlavou dolů

Minulý týden jsme byli na skutečné, opravdové, nefalšované dovolené. Sice jsem se Jitku snažil přesvědčit že na dovolené jsme už dva a půl roku, protože lidi přece jezdí na dovolenou svých snů na Nový Zéland a my přece jsme na Novém Zélandu, takže z toho logicky plyne, že jsme na dovolené, dokonce na dovolené svých snů, ale prý ne. Když je jeden dospělák doma se dvěma dětmi a druhý do večera v práci tak to prý není žádná dovolená. No budiž (i když my workoholici...). Nakonec jsem podlehl, v práci ohlásil holiday a na 21. července naplánoval odjezd. Ten se pochopitelně nekonal, protože čtyři dny před ním jsem dostal mail z imigračního úřadu, kde se dožadovali štosu vyplněných formulářů a lékařských zpráv, navíc s poznámkou že když to nedodám do posledního sedmý bude mě to stát $600. Uf. To už je slušný důvod odjezd o týden odložit. Takže papíry odevzdáme a pojedem v sobotu 28.7. Ha, to určitě! Jitka v pátek dostala něco-jako-angínu a dva dny nevylezla z postele. V pondělí, jako když utne, angína pryč a my, konečně, taky pryč.

Vyjeli jsme už v poledne - z čehož by se roznemohla jitčiná maminka, která poledne považuje za div ne podvečer, takže nemá cenu nikam jezdit - a nechali doma děsnej bordel po raním expresním balení. Z toho by se pro změnu osypala moje maminka, která před odjezdem kamkoliv vždycky zběžně přegruntuje, protože "kdyby přišli zloději, co by si o nás pomysleli".

První zastávka je město Hamilton, asi 120km jižně od Aucklandu. Pamětihodnosti necháváme ležet ladem a míříme rovnou do ZOO. Aha, zapomněl jsem zmínit že všechny mé pokusy vymyslet pro naše dvě milované děti na ten zasloužený týden odpočinku specielní program (např. poslat je s cedulkou na krku za babičkama do Prahy) narážely na nepochopení a tuhý odpor ze strany jejich matky. Takže je nakonec máme s sebou. No jo no, co se dá dělat... Náš itinerář tedy sestává hlavně ze ZOOlogických zahrad, prolejzaček, klouzaček a zvířátek na dětských farmách. Ještě že nejlepší dětská hřiště obvykle staví pan McDonald poblíž svých občerstvoven, takže lze spojit příjemné s užitečným. (Mimochodem po dovolenkovém týdnu už Šárka místo "Půjdeme na hřiště!" říká "Půjdeme na hřiště a na hranolky!" - dělá mi, holka, radost ;-)

Ale zpátky do hamiltonské ZOO. Teď už víme že jít tam v půlce zimy, navíc když zrovna prší, byla hloupost. Zvířata byla zalezlá ve svých kutlochách a leckterá dokonce spala zimním spánkem, takže jsme v podstatě chodili mezi prázdnými výběhy. Nezklamali jen tlustokožci, těm je asi zima a liják fuk. Nosorožkyně se chlubila svým stopadesátikilovým nosorožčatem. Nezjistil jsem jak je staré, ale z jedné cedule jsem vyčetl že po narození mělo 85kg, tedy 24x víc než Oskar. Ale budiž, Oskar není nosorožec. Ještě si neodpustím fotku expozice žab - u vchodu visela cedule "We fell asleep. See you in summer!" :-))

V pět jsme měli poloprázdné klece konečně doprohlédnuté a nabrali jsme kurz Rotorua, asi 100km jihozápadně od Hamiltonu. Tam nás čekalo ubytování v Rotorua Hideaway Lodge. Proč zrovna tam? No protože tam mají velké dětské hřiště přece! A taky spoustu vyřezávaných lidiček a jiných potvůrek. Hlavně sudičky na druhé fotce se mi líbily :-)

Tak, to byl v kostce první den vodolené, tedy chci říct dovolené. Pokračování příště.