Kiwi aneb hlavou dolů

Začalo to v květnu. Nejdřív kašel, rýma, horečka a pak se to s náma táhlo. Přišla šestá dětská nemoc, průjem a znova kašel, rýma..

Dobrá zásobárna bacilů je školka, odkud si Šárka vždycky poctivě donese jeden exemplář (propásla snad jen vši), podělí se doma s Oskárkem a se mnou. Michal se nám pak tři dny pošklebuje, jací jsme lazaři. Čtvrtý den ho smích přejde a bere si pokorně strepsils.

Už už to vypadalo nadějně. V sobotu byl Oskárek po dvou týdnech opět zdravý, ale v neděli lehla Šárka s horečkou. Aby v tom nebyla chudinka sama, tak jsem po týdnu bez kapesníku začala dneska zase řádně kýchat.

Jenže co s tím? K doktorům chodím jen po několikátém důrazném napomenutí od babičky, ale stejně je to vždycky na houby. Sice si se mnou pokaždé mile popovídají, ale zbytek by zvládnul každej trouba. Strčit teploměr do ucha, poslechnout dýchání, zahledět se do počítače a s ustaraným výrazem mi sdělit, že se musí nasadit antibiotika. V opačném případě sezení zakončit slovy, že není potřeba se znepokojovat a předepisovat léky, že to přejde samo. Tenhle postup je naprosto univerzální. Platí pro virózy, průjmy i beďary na oku (bez legrace, jednou jsem tam byla s oteklým okem a dostala antibiotika s odůvodněním, že by se mi to mohlo vrazit do mozku!).

Naše stávající diagnóza by bezpochyby zněla nasty winter bugs. A léčba? Nebojte, to přejde brzy samo. Ale kdyby Vás to moc trápilo, tak zas přijďte, bude nám potěšním se na vás zase podívat. Tak na to se jim můžu vykašlat. Resp. vysmrkat.

Minule jsem zkoušela pít odvar z cibule. Kromě pachuti v puse jsem si ale výraznější změny nevšimla. Tentokrát mám v plánu zkusit zázvor, prý je ještě léčivější. Jenom nevím, co s dětma. Jsou sice děsně hodné, poslušné a vychované, ale takovej humáč mi nevypijou ani za deset preclíků.

Dávám bacilům ještě dva týdny. Pak chceme jet na dovolenou a hodilo by se být trochu v kondici. Jestli to do té doby nepřejde samo, vrazím si česnek do uší a do nosu, osvědčený to způsob léčby kamarádčiny babičky. Jestli to nevyžene choroby, aspoň to poslouží místo špuntů do uší, abych neslyšela ukňourané a ukašlané dětičky :)