Kiwi aneb hlavou dolů

Jednání s úřady je na Zélandu často jen otázkou jednoho dvou telefonátů a případně odeslání požadovaného formuláře poštou. Jen na získávání řidičáku se kdovíproč vztahuje vyjímka a je kvůli tomu nutné podstoupit půl roku dlouhou proceduru.

Se zahraničním řidičákem je totiž možné na NZ jezdit jen rok od posledního vstupu do země. Jelikož jsem sem přijel v lednu 2005, měl jsem si do ledna 2006 zařídit New Zealand Driver Licence, to znamená udělat teoretický test a případně jízdy. Test je v pohodě, ale o náročnosti jízd zde kolují neuvěřitelné historky a známe spoustu lidí kteří je museli několikrát opakovat než byl komisař spokojen. Co pokus to 80 dolarů. Naštěstí jsem se na internetu dočetl, že řidiči ze zemí EU, kteří mají řidičák déle než dva roky, jízdy dělat nemusí. Paráda! I vyrazil jsem na testy. Maorka na recepci evidentně český řidičák viděla poprvé, ale nezpanikařila, zalistovala tlustým manuálem a vysvětlila mi, že až do posledního dubna bych jízdy dělat musel. Po prvním květnu už ne, protože teprve 1.5.2006 to budou dva roky co ČR je zemí EU a tím pádem teprve toho dne budu i já požadované dva roky řidičem ze země EU. Je to trochu postavené na hlavu ale budiž.

Takže jsem od konce ledna jezdil bez papírů. Což o to, policajty bych možná ještě ukecal, ale potíž je že i pojištění je platné jen když jezdím legálně. Takže když nám ukradli auto, musel jsem všude tvrdit, že ho ten den řídila Jitka :-) A když ho pak zase našli, ani jsem se neobtěžoval ho znova pojistit, stejně by pojistka neplatila. No nic. Koncem dubna jsem si nastudoval testy a hned prvního pátý vyrazil na test.

Za přepážkou byl pro změnu číňan, chvíli koukal na můj EU řidičák a povídá: "Nojo, ale to není anglicky!". Nojo, to není, ale je to standardní "mezinárodní" řidičák - znáte ty kolonky: 1-Příjmení, 2-Jméno, 3-Datum narození, atd. Taky datum vydání, platnost, číslo řidičáku a z druhé strany vyznačeno že smím řídit osobní auta. Doprovozeno obrázkem maličkého autíčka pro obzvláště natvrdlé policajty a úředníky. Úplně stejné kolonky jsou na NZ řidičáku, stačilo aby ten magor porovnal svojí zelenou kartičku s mojí červenomodrou a ani by u toho nemusel moc přemýšlet aby zjistil co která položka znamená. Jenže on se nedal: "Není to anglicky a basta!". Ok, Ok, ještě mám z česka takový šedivý papírový sešit nadepsaný mezinárodní ŘP. Tam je to anglicky.

Za pár dní na stejném místě stejný číňan. Už se na mě z dálky zubil "Tak co máte překlad?" To víš že mám, ty blbečku. Tentokrát byl spokojenější, až najednou: "Není tu datum platnosti!" Jakto že není? Přece tady, kolonka 4b: 07.12.2012. "Nojo, ale není to přeložené v tom mezinárodním sešitu!" Nojo, koukám že fakt není. Ale přece z toho nebudeme dělat vědu, co jiného by asi tak mohlo být přesně 10 let od data vydání??? "Nojo, to zní logicky ale to vám nemusím věřit! Musíte mi přinést
překlad CELÉHO průkazu". Měl štěstí že byl za sklem, jinak bych po něm snad skočil. A že česko vydává oficiální překlad řidičáků kde nejsou přeložené všechny kolonky, tak za to by taky někdo zasloužil extra prémie. Číňák se každopádně přesvědčit nenechal. Tiše zuřím a odcházím. Ještě večer si jedu za $25 nechat oficiálně přeložit těch asi 20 slov co na tý prokletý český kartičce jsou.

Další, už čtvrtý pokus, jsem učinil asi o týden později. Jel jsem radši jinam, protože představa že mě ten asiat znova vyhodí, načež ho budu na přepážce brutálně rdousit se mi začínala nebezpečně zamlouvat. Ale nebudu si přece přidělávat problémy.

Tentokrát jsem narazil na Indku. Koukla na plastovou kartičku a bylo jí jasné že ty kolonky budou určitě znamenat to stejné jako na všech ostatních řidičácích všude jinde na světě. Pochopitelně ani nechtěla mezinárodní ŘP ani oficiální překlad. Jen zkontrolovala vyplněnou přihlášku, vyfotila mě a zběžně otestovala jestli nejsem úplně slepej. Všechno v pohodě až na konec: "Je mi to líto ale musíte přijít zítra!" Cože?! Proč? "Zavíráme za 25 minut a poslední test můžete začít půl hodiny před koncem. Jinak, kdybyste ho neudělal, tak si můžete stěžovat, že jste neměl dost času a já budu mít potíže." Rezignovaně jsem mávnul rukou.

Pátý (!) pokus o den později. Během slabé čtvrt hoďky jsem měl test hotovej, 34 bodů z 35. Nevěděl jsem jak daleko může přesahovat náklad vezený na střeše před přední okraj řidičova sedadla. Indka pak ještě tvrdila že musím na jízdy, ale nedal jsem se, takže mi po dlouhých minutách telefonování s nadřízenými s gratulací předala dočasný novozélandský řidičák. Pár dní na to mi poštou přišla i novotou vonící
zelená kartička. Takže zase skoro po půl roce můžu legálně řídit.