« Kauza Řidičák | Zpátky na stromy! » |
Te Atatu Peninsula
Přestěhovali jsme se. Náš předchozí byt nám celkem dobře sloužil rok a půl, ale už jsme chtěli změnu. Přecejen byl dost malý, studený, a taky ty dvacetileté koberce už byly docela oplzlé. Majitel nám sice už dávno nasliboval nové podlahy a izolace, ale skutek přes půl roku utíkal, takže utíkáme i my. Koncem března jsme se konečně rozhoupali najít si něco většího, zachovalejšího a ne o moc dražšího. Další skromné požadavky měla Jitka: musí to mít velkou kuchyň, velký obývák a velkou placatou zahradu. Já jsem si k tomu seznamu připsal jen malou, maličkou pracovničku.
I začali jsme hledat - hned první barák co jsme viděli bych byl bral. Zahrada sice nebyla placatá, takže by se nám Šárka možná odkutálela dolů do údolí, ale to byla tak jediná vada. Berem? Berem! Jenže chvilku před podpisem smlouvy se majitel přiznal, proč nabízí tak velký barák tak levně: "Víte je tu ještě jedna věc - sousedi v tamhletom bílém domě jsou nějací Pacific islanders a znáte to, oni jsou poměrně hluční. Navíc každý víkend pouští hudbu a paří až do rána, a ta jejich muzika duc duc duc, no já to slyším až u sebe dole pod kopcem." Ach jo, člověče, tos to nemohl říct rovnou?!
Za další měsíc a půl jsme navštívili spoustu bytů a domků. Některé celkem pěkné ale moc drahé, jiné levnější a přiměřeně odpudivější. Pak ještě byla kategorie kuriozit - o první místo se dělí rozpadlá plesnivá barabizna v Avondale s nefalšovaným řeznickým pultem místo kuchyňské linky za nehorázných $350 týdně s podobně rozpadlou plesnivou barabiznou v jinak luxusní čtvrti Pt Chevalier. Zde byla v ceně dvacetisvazková Encyclopedia Britannica ve skříni v obýváku a obsah popelnic z přilehlých pěti ulic v patře a garáži. Inzerát na tenhle dům jsem v novinách vídal ještě několik týdnů. Asi ani cena $270 týdně by nevyvážila ten všudypřítomný smrad. Viděli jsme i nefalšované maorské byty - před barákem vytuněné auto soustavně hrající maorský popík i když široko daleko nikdo nebyl, všude v domě zatemněno a zatuchlo a hlavně: v obývacím pokoji podél jedné stěny řada křesel a gaučů s výhledem na poslední model domácího kina na straně druhé. Vyvětrat a odsmradit takový byt by zabralo několik týdnů, takže takový taky neberem. U několika bytů byl majitel asiat, toho bych se trochu bál. Jsem asi xenofobní, ale o interakci s číňanama by se dal napsat celý článek. S bílými kiwiáky máme přecejen relativně společnou kulturu a člověk odhadne co od nich může čekat. Ale co čekat od asiata? Co když mu jednou nezaplatim nájem? Příjde si pro mě mafie? A navíc ten jejich konstantně usměvavý kukuč kdy člověk naprosto netuší co si číňák ve skutečnosti myslí ... radši půjdem opět o dům dál.
Nakonec jsme viděli asi 30 domů a bytů až jsme narazili na zjevení. A naštěstí jsme na něj narazili jako první, ani chvilku jsme se nerozmýšleli a hned skládali zálohu. Pravda, původně jsmě chtěli něco většího, až tu bude další dítě a tchýně a tchán, tak abysme se vešli. Taky jsem si, neskromně, vysnil tu vlastní pracovnu. No nic. Dopadlo to tak, že máme dům jen o malinko větši, o něco dražší a o řádný kus víc z ruky než ten předchozí. Vlastně jen Šárka má větší pokojíček a Jitka větší kuchyň. Na pracovničku se nějak zapomnělo :-( Poněkud nespravedlivé...
Ale je fakt že to tu má i pár výhod: máme samostatný baráček, ne jen jeden byt ze čtyř bytů, takže si můžu hrát Rammsteiny na plný koule a Jitka mě nebude moct okřikovat že ruším sousedy. Máme i samostatnou oplocenou zahrádku, takže Šárku můžeme vypustit ven a nechat jí svému osudu a nemusíme tam s ní mrznout. Na zahradě nám rostou citrony a pomeranče, takže máme přísun vlastních nechemických vitamínů.
Vevnitř máme fakt velkou novou kuchyň, dokonce s místem na mikrovlnku a nový bojler, takže už nemusíme losovat kdo se ten den bude koupat v teplé vodě. Neuvěřitelná a neobvyklá vymoženost jsou klasické mixovací vodovodní baterie, které kromě NZ a Anglie používá celý civilizovaný svět. Rozhodně netrvám na pákových bateriích, ale i to co používaly naše babičky, tedy dva kohoutky a mezi nimi jedna roura je na většinu místních domů přílišný luxus. Přesto jsem si zatím na anglický způsob mytí rukou - jednu opařit, druhou omrznout - nezvyknul.
Taky máme izolovanou podlahu! Div, luxus, paráda. V předchozím bytě jsme měli jako podlahu jen centimetr a půl široké palubky (nekecám) a na nich lino. A pod nima garáž, která si ani nehrála na utěsněnou a izolovanou. Když jsem večer zapomněl zatopit, ráno jsem si dal na držku na jinovatce. Taky tu doléhají okna a nefouká kolem nich. Neuvěřitelné! Ve starém bytě jsem utratil spoustu peněz za oblepení všech oken a dveří izolační páskou. Přecejen když vítr zvedal i těžké závěsy bylo na čase to pořešit. V koupelně máme infratopení a v obýváku krb! Jenže zatím nemáme dřevo, takže v něm máme strčená naše stará plynová kamna. Zatím! Ale jen co někomu před domem pokácím borovičku, dáme si pečné buřty. Už se těším ;-)
Bydlíme na poloostrově Te Atatu (mapa), asi 300m od moře. Velice volným Šárčiným tempem je to k vodě tak 15 minut cesty. Ovšem do centra to teď máme docela daleko (po zvětšení fotky možná v dálce najdete Sky Tower).
S pomocí kamarádů jsme se stěhovali minulý týden a dnes jsme měli
kolaudaci. Decentní! Ne jako před lety (kdo to tenkrát zažil
ten si jistě vzpomene)... možná i proto že jsem tentokrát nepozval Edu a
Danýska ;-)
4 comments
Doufám, že máte u toho novýho domečku pořádnou garáž, aby se vám tam vešla Vaše automobilová flotila :-)))
Ohledně těch vodovodních baterií jsi zapoměl na Austrálii… Naštěstí to máme jen v kuchyni.
Moc hezky!Furt trvam na to, ze se vam vubec nedivim, proc si to tam prodluzujete a prodluzujete….:o))