Kiwi aneb hlavou dolů

Moje maminka koncem června oprášila staré přísloví o Mohamedovi a Hoře a seznala, že když chce zase po roce vidět svojí vnučku, nezbyde jí než se za ní osobně vypravit. Tak tady vítej maminko a babičko! Je pravda že cesta byla poněkud trnitější než u 99% babiček které jedou za svými vnoučaty. Už jen fakt, že letadlem letěla ve svém požehnaném věku poprvé v životě a to rovnou přes půl světa by nejspíš vydal na samostatný článek. Navíc maminka není ... jak to říct ... v jazycích zrovna kovaná, což s sebou u dvoudenní cesty světem nese jistá rizika. I tak se nejspíš bála že by po návratu neměla žádné pikantní historky k vyprávění.

Při přestupu v Dubaji kde měla spolu s kamarádkou - doprovodem - tlumočnicí asi deset hodin pauzu se obě evidentně nudily a nevěděly roupama co by. Jak říká bývalý kolega Kendy - člověk nesmí být přizdisráč. Šup do plavek, na to kraťasy a třičko, vypnout prsa a vyrazit do noci, skoro o půlnoci, mezi Araby pěšky hledat pláž, co měla být hned vedle letiště. Z pohledu průměrného Araba zvyklého že místo ženských po ulicích chodí kuželky kterým jsou sotva vidět oči byly naše dvě cestovatelky prakticky nahé. Tak jako by se každý Čech otočil za nahatou ženskou na letišti v Ruzyni, se stejně tak každý Arab mlsně otočil za ženskýma v šortkách na letišti v Dubaji. Za tu hodinu co holky ťapaly vedle čtyřproudové dálnice a snažily se najít neexistující pláž dostaly 13 nabídek k odvozu, 8 nabídek z kategorie nemravné, 4 nabídky k sňatku a nakonec jednu důraznou nabídku k policejní eskortě zpět na letiště, kterou si jako jedinou netroufly odmítnout. Škoda že nekývly na některou ze svateb - dostat věnem velblouda a ropný vrt a ze mě udělat přiženěného syna arabského šejka by nemuselo být k zahození. Ale i tak jejich veřejné nestydaté odhalení nejen kotníčku dobře dopadlo a policajti je odvezli skutečně na letiště. I když na druhou stranu, Dubajské vězení - to by byl teprv zážitek na jaký se nezapomíná!

Mimochodem - nejdřív mi maminka z Dubaje psala SMSku že je tam vedro a že se jdou projít. Asi za hodinu jsem se jí ptal kam už došly. Nato mi přišla odpověď že jim je furt větší horko a že se ozve až budou na letišti. To bylo asi za 20 minut: "Uz jsme zase na letisti. Dokonce nas eskortovala policie. Ale uz je to dobry." Maminku jsem znával jako celkem slušnou ženskou, takže jsem vyzvídal detaily. Další SMSka: "Chovaly jsme se podle nich divne az protizakonne." Z toho jsem si mohl domyslet úplně cokoliv. A taky jsem se o některé divoké teorie doma podělil s Jitkou. Ta neváhala, trochu je okořenila a poslala mailem svojí mamince. Ta chtěla vědět víc, takže zavolala mému tátovi, jak že to s tou jeho uvězněnou ženou v Dubaji vlastně je. Tatínek se podivil že o ničem nevěděl, ale když už se to dozvěděl, poslal to dál - babičce. Babička je odolná žena takže jí naštěstí hned netrefilo že její dcera sedí kdesi v arábii. Každopádně sdělená starost je poloviční starost a hned volala své druhé dceři. Netrvalo dlouho a od jejích synů, mých bratranců, mi přišly maily zhruba ve smyslu - "Prosimtě co to ta tvoje matka zas prováděla? A kdy jí teda pustěj?" Není nad dobře živenou pikantní fámu :-))

Nakonec všechno dobře dopadlo a obě cestovatelky do Aucklandu živé a zdravé dorazily: