Kiwi aneb hlavou dolů

Od posledního článku o naší podivuhodné firmě už uběhly tři měsíce, takže je čas napsat co je u nás od té doby nového. Nepochybuju že jste už dávno všechny drby zapoměli, takže to ve stručnosti vezmu od začátku. Jsme malá firma Asterisk (cca 15 lidí) vlastněná větší firmou Gen-i která je vlastněná druhou největší novozélandskou firmou, NZ Telecomem. V době kdy jsem nastupoval, prohlašoval náš malý CEO Ch, že i když nás koupil Telecom, zůstáváme pořád samostatnou malou firmou, budeme si dělat svoje samostatný malý kšeftíky a on tomu bude velet tak jako dosud. Brzo se ukázalo že velí čím dál míň a začala plíživá asimilace s Gen-i/Telecomem. Nejdřív nás donutili přestavět si monitory - to byl asi pokus jestli je vůbec budeme poslouchat nebo ne. Poslechli jsme a oni přitvrdili: "Nebudete zaměstnanci Asterisku ale Telecomu" ... sice jsme brblali ale pod vlivem dalších událostí jsme nakonec rádi podepsali. "Budete se stěhovat do budovy Gen-i" ... stěhování kanceláří je vopruz ale budiž. CEO nám vtloukal do hlavy že se kromě adresy vlastně nic nemění, ale neměl pravdu. Gen-i pro nás připravilo open space patro, tedy žádné kanceláře, žádné zdi, žádné dveře, jen jedna velká místnost se stoly, monitory a lidmi. Ch chtěl kancelář alespoň pro sebe a když zjistil že má smůlu, navíc s odůvodněním, že vedoucí týmů v Gen-i vlastní kanceláře nemívají, dost ho to vzalo. Degradace ze zakladatele, vlastníka a ředitele firmy na vedoucího týmu asi dost bolí. Nicméně stále rozdává vizitky s nápisem CEO.

Firmou šly zvěsti, že se Gen-i naše vizáž zdá málo profesionální a že kupříkladu Adam s plnovousem v umaštěných maskáčích a potrhaném tričku by na zákazníky nedělal dobrý dojem. A že nám po přestěhování prý vnutí obleky. Ch se holedbal že to je blbost a že o tom co se bude nosit v jeho firmě rozhoduje on. Zase vedle. V půlce září jsme byli seznámeni s "Gen-i dress code" kde se zcela jasně píše že nejen Adam bude muset obnovit šatník.

Měl jsem na srpen slíbeno zvýšení platu, Ch souhlasil, Lw (ještě o něm bude řeč) souhlasil, jakýsi úředník z Gen-i nesouhlasil protože Asterisk nevydělává a utřel jsem hubu. Ch, ačkoliv se stále tituluje CEO evidentně nemá právo ani rozhodovat o platech svých podřízených. Atd. Atp. Asimilace úspěšně probíhá, odpor je marný, skóre Telecom:Ch zatím 150:0.

Z předchozího odstavce by se mohlo zdát, že zbytek firmy (ehm, týmu) bude za Ch neochvějně stát a ve všem ho podporovat. Opět vedle. Zbytek firmy je naopak přesvědčen, že kdyby si Ch už dávno šel užívat peněz které získal prodejem Asterisku a necpal se pořád do "obchodování", mohli jsme být v plusu a tím pádem mít proti Gen-i o dost silnější pozici. Ch bohužel odejít nehodlá, takže nám i nadále bude komplikovat život a Gen-i utrácet peníze. Např. na kontraktu na vývoj linuxových taxametrů pro jednu aucklandskou taxikářskou firmu jsme zatím tratili přes 150 tisíc dolarů (!!!), protože ho Ch podepsal aniž by se s někým kompetentním poradil, kolik že vlastně práce na tom bude. Bohužel se v tom projektu pořád vrtá, snad v touze zachránit si nějakým zázrakem reputaci, a vymýšlí jednu nekoncepční kravinu za druhou. Došlo to tak daleko, že project manager svolává tajné meetingy a doufá že se to Ch nedozví. Bohužel na co Ch šáhne to pokazí a pak za to ještě někomu vynadá, takže na něj jsou ve firmě skoro všichni pěkně alergičtí a rádi by se ho zbavili.

Další figurka ve hře je General Manager Lw - ten byl dosazen Telecomem a měl by mít na starosti běžný chod firmy, např. přijímání nových lidí, podepisování faktur, dohled nad financemi, atd. U zaměstnanců se těší mnohem větší oblibě než Ch a většina z nás by ho ráda viděla na jeho místě (tedy vedoucí týmu :-) Když firmu zároveň vedou dva lidé, kteří se navíc nemají rádi a nedokážou se na ničem shodnout, a jednoho z nich většina firmy nenávidí, je to problém. A jelikož na věci mají veskrze opačné názory, dochází běžně k situacím "když mi to nedovolí máma zeptám se táty", tedy že jakýkoliv nápad, průšvih nebo odpor najde zastání buď u Lw nebo u Ch a každý si tudíž dělá co chce. Pár příkladů z posledních dní, jak mají naši dva manageři silnou pozici: Skoro všichni pracujeme na taxíkách, protože projekt má už asi dva měsíce skluz. Tím pádem nezbývá čas na ostatní zákazníky. Lw nařídil pracovat přednostně pro ty co platí a taxíky nechat na pak protože na nich stejně jen proděláváme. Ch samozřejmě nařídil přesný opak, protože mu hoří koudel u prdele, taxikáři jsou nervní protože už jim v televizi běží reklamy a oni stále nemají čím počítat kilometry. Telecom je samozřejmě taky nervní protože přichází nejen o peníze ale i o reputaci.

Výsledkem je, že já jakožto pouhý pěšák si můžu vybrat - buď je požadavek zákazníka příjemné vytržení z nudy, takže se budu řídit podle Lw a pošlu k šípku Ch i s jeho taxíkama. Nebo je ta zakázka nějaká kokotina a můžu poslat k šípku Lw i se zákazníkem s poukazem na super hyper urgentní job pro taxíky. Nebo se sprostě vymluvím na taxíky a budu si číst slashdot, protože ten projekt je v takovym stavu že stejně nikdo nemá přehled kdo co dělá.

Předminulý týden si jeden takový ignorovaný zákazník stěžoval u Ch že jeho zakázka ještě není hotová. Ch pochopitelně nepřiznal že to je i jeho vina, když všem nařídil pracovat na taxíkách. Naopak - potřeboval najít lepšího viníka a ukázat prstem na něj. Takže obratem sesadil z funkce Customer Service Managera, protože prý špatně rozděluje práci. A zároveň nařídil Adamovi jakožto vedoucímu naší tlupy, že CSM bude od teď on. Jenže Adam ho poslal do hajzlu, Ch mu pohrozil vyhazovem, Lw Adama ubezpečil, že ho Ch vyhodit nemůže a Ch měl po kytičkách. Nicméně stále rozdává vizitky s hrdým označením CEO...

Nálada ve firmě by se dala popsat jako buď půjde Ch nebo my. Velké naděje jsme vkládali do čtvrteční schůzky Ch a Lw s P.F., CEOvo nadřízeným z Gen-i (heh, jsme asi jediná firma kde má CEO nadřízeného :-) Už předtím proběhlo několik schůzek P.F. s jednotlivými zaměstnanci, kde jsme se mu snažili vysvětlit poměry ve firmě. Doufali jsme, že ve čtvrtek se něco stane, že Ch bude odvolán, nebo třeba povýšen. Nestalo se vůbec nic. Teda vlastně stalo. Tři lidi z našeho oddělení se definitivně rozhodli rychle odejít, tři další včetně mě to nechtějí uspěchat - prostě počkáme až se naskytne dobrá práce a pak nazdar a jen kolegyně Karen zůstává, protože pracuje jen na projektu pro Telecom se kterým Ch naštěstí nemá nic společného a je spokojená.

Pátek tedy byl ve znamení diskuzí na téma kdo by chtěl kde pracovat a kdo kdy kam dělá pohovor. Vrcholem beznaděje pak bylo zjištění že v pátek v poledne byl někde na pohovoru i Lw.