Kiwi aneb hlavou dolů

Dneska k nam do prace prisla slecna se strasne velkym zadkem aby nam poradila jak mame mit usporadane pracovni misto. Cekal jsem nejake obecne povidani na tema sedte rovne a nehrbte se, ale ona to vzala fakt z gruntu. Vybavena svinovacim metrem chodila od cloveka k cloveku a premerovala vysku sedadla, vysku stolu, vysku oci a vysku horniho okraje monitoru. Zjistila, ze muj je prilis nizko! Pry ho musim zvednout o 6 cm jinak me urcite postihne zla a zakerna choroba. Ale ne ze se pak se zamestnavatelenm budu soudit, kdyz jsem neuposlechnul dobre minenych rad! Div ze nemela i uhlomer aby zmerila jestli mam kolena opravdu v pravem uhlu a jestli to neni treba 95 stupnu. A to byl teprve zacatek - pak jsme postoupili k dotaznikove fazi: "Kolik procent pracovni doby delas s pocitacem?" (dobra otazka - u programatora :-) "Mas dost mista pro mys? Muzes hybat klavesnici? Natahnout nohy? Vyhovuje ti teplota? Osvetleni?" JOOOOOO! Vsechno je uplne skvely ale uz me nech bejt! Ale to ona ne. "Jeste ti povim jak se pri praci protahovat" a vytahla papir s obrazkama lidi jak krouti hlavou, trepou rukama a koulej ocima. "Tak takhle musis kroutit hlavou, trepat rukama a koulet ocima kazdych pet az sedm minut. Je ti jasny jak? Jo? No radsi ti to ukazu." A zacala kroutit hlavou, trepat rukama a koulet ocima abych to pozdeji nepoplet. Na odchodu me jeste donutila zatahnout zavesy aby me neoslnovalo slunicko, podepsat papir, ze jsem byl poucen co je pro me nejlepsi a vydala se dalsich dvacet minut otravovat dalsiho obet. Vzapeti jsem zavesy opet roztahnul, protoze z okna chci videt na SkyTower: