« Odcházíš? | Syčáci leváci aneb Patálie s řízením » |
První návštěva Playcentra aneb Jak přestávám být příliš úzkostlivou matkou
Přízemní baráček plný hraček, písek, voda, cákance od barvy, mazlavá hlína, skluzavka, houpačky, bubínky, rolničky, masky, panenky, autíčka a všudypřítomný dětský smích a dovádění. Tak to je Playcentrum. Něco na způsob mateřského centra a školky zároveň.
První dojem byl výborný. Přesně takový mumraj Šárka miluje! Fůra hraček, fůra dětí, pořád nějaká akce!
Nadšeně jsme začaly prozkoumávat terén, tu se sklouznout, tu si kopat s míčem nebo skládat stavebnici. Mezitím jsem měla dost času okouknout ostatní ratolesti. Vypadaly nadmíru spokojeně. V Playcentru je kladen velký důraz na samostatnost a volnost dětí a to bylo hned na první pohled znát. Nikdo jim v ničem nebránil, nic jim nezakazoval. Mohly dělat, co se jim zlíbí. Dvě holčičky ve věku Šárky si hrály na písku. No hrály... Měly tam nataženou hadici s vodou, stříkaly po sobě a válely se ve vzniklém blátíčku (a to bylo asi patnáct stupňů, poprchávalo a foukal vítr). Další batole sedělo ve vyhrabaném ďolíku a krmilo se pískem. Holčičky ho občas zkropily hadicí nebo na něj vysypaly kyblík, takže bylo výborně maskované. A kdyby občas nefňuklo a nezakuckalo se, nikdo by si ho ani nevšiml. Jiné dítko si malovalo. No vlastně nemalovalo úplně, jen si hrálo s barvičkama, patlalo je všude kolem a cucalo lepidlo... Ale takovéhle věci mohly překvapit jen mě, Evropana ještě stále nepřivyklého na místní způsob svobodomyslné (ne)výchovy. Ostatní matky byly naprosto v klidu, vžďyť se přece nic neobvyklého nedělo.
I přes některé výhrady nám se Šárkou zůstalo prvotní nadšení a máme v plánu chodit i nadále. Teda jestli nás tam přijmou.. Jako u většiny aktivit pro děti tu bývají dlouhé waiting listy :-(
Časem se taky budu muset smířit s faktem, že i moje dítě se začně válet v blátě, baštit věci na první pohled nejedlé, běhat s nudlí u nosu a to všechno navíc bosky... No co, hlavně když bude spokojená, ne? :-)