Kiwi aneb hlavou dolů

Kdysi dávno se prý všude jezdilo vlevo. Důvod byl prostý. Když proti sobě jeli dva znepřátelení chlapící praváci, mohli rovnou za jízdy tasit, protivníka propíchnout kordem a klidně pokračovat v cestě, aniž by se zdržovali zastavováním.

Já rozhodně nemám v úmyslu nikoho probodávat, ale jelikož se na Zélandu řídí pořád vlevo, budu se to muset naučit taky :-(

Dneska jsem měla první lekci. Moje obavy se naplnily, byla to hrůůůza! Nejenže byl pro mě nezvyk jet po levé straně, navíc máme nějak podezřele dobré auto a tak se mi moje návyky z Favorita zrovinka moc nehodily...

Pro jistotu jsem jela nejvýš na trojku, abych to moc nepřehnala s rychlostí. Oči přilepené na silnici, abych nikoho a nic nesmetla, tak jsem už nestačila sledovat tachometr. Úplně mě vyděsil Michal, když mi nesměle naznačil, že ve městě se může jen padesát a já frčím sedmdesátkou. Tak jsem malinko přibrzila, auto sebou škublo a rázem jsme stáli na místě! Hmm, posilovač brzd.. Nebo jindy, zaberu řádně volantem, jako když jsem zatáčela s naším bývalým a autíčku se protočily kolečka. Další vymoženost, posilovač volantu.. O tom, že je auto dvakrát tak velké a skoro se ani nevejde do jednoho pruhu, natož když ho řídím já, ani nemluvím. V příští lekci, parkování, ho možná někde trochu zmenším.. :-( No prostě jedna nástraha za druhou!

Naštěstí nade mnou držel celou dobu ochrannou ruku můj andělíček dopraváček a taky Michal, který mě celou dobu okřikoval, ať jedu víc vlevo nebo mu urazím zrcátko. Jak kdyby na zrcátku tak záleželo, jet víc vpravo, tak mě klidně mohlo srazit auto z protisměru!

Nakonec se musím maličko pochválit. Auto jsem vrátila nepotlučené, bez šrámů na kapotě a na duši. Jen sklo bylo malinko vyleštěnější. Přecejenom prohozené blinkry a stěrače udělaly své.. :-)

Dneškem to bohužel neskončilo, čeká mě další lekce. Pokud čte tento článek nějakej kiwiák, který se chystá směrem na Skytoweru a do přístavu, prosím, v zájmu vlastní bezpečnosti NEJEZDĚTE, zítra totiž řídím já!