Kiwi aneb hlavou dolů

Příjezd Jitky a Šárky se rychle blíží, takže se předposlední víkend vrhám do kutění na které jsem měl celé dva měsíce.

Nejdřív jsem si zahrál na elektrikáře a vrhnul se do předělávání zásuvky v koupelně. Kiwiáci totiž mají nějakou normu podle které v koupelně nesmí být normální zásuvky, ale jen napevno přidělané spotřebiče. Dokonce i holící strojek nebo fén na vlasy by měl být napevno přidělán do speciální skříňky jako na obrázku. Jenže to je nepraktické, takže poruším několik norem a nainstaluju tam klasickou zásuvku.

První krok k úspěchu - vypnout jistič. Otevřu skříňku kde jsem ho tušil a najdu jen řadu nepopsaných pojistek. No budiž, jističe tu asi ještě neznají.Náhodně jsem jednu vyrval a málem mě trefil svatej elektrikář - patice vočouzená, v pojistce ledabyle namotaný drát a na dně skříňky navíc smotek tří různých vodičů pro případné opravy.

Nejsem si jistej jestli ten drát má skutečně jít 4x tam a zpátky. Skoro bych řekl, že teď ta pojistka místo pěti amper vydrží rovnou 20A a ten kdo jí dělal asi chtěl mít jistotu, že mu hned tak neshoří. Ale co, můžu být rád že tam nebyl hřebík. Pak už jsem si jen zopáknul zvé znalosti fáze a nuly, černá, modrá, žlutozelená a odmontoval původní zásuvku. Ha - černá, hnědá, červená. Nevadí, takovýma podružnostma se nenechám vyvést z míry.

Druhý na programu byl vodovod. V koupelně jsme měli "anglicky" oddělenou teplou a studenou vodu a v tom se ruce mejou celkem blbě. Zvlášť když ta teplá je ve skutečnosti vařící. Takže jsem koupil pákovou baterii a zhruba půl roku odkládal její nainstalování, protože jsem se bál že něco nevyjde a zůstaneme bez vody úplně. Přecejen instalatérských genů mám o dost míň než elektrikářských. Nakonec to ale dobře dopadlo. Sice mi z rozdělaného díla v jednu chvíli začala docela zuřivě kapat studená voda, ale vyplavil jsem jen garáž. Tý to nevadí. Každopádně už si můžeme mýt ruce jako civilizovaní lidé.

Dál už byly jen drobnosti - přidával jsem dvě telefonní zásuvky, takže teď máme tři, přičemž jsem omylem šlusnul oba drátky a Telecom mě odpojil. Musel jsem jim zavolat, přiznat že jsem nemehlo a hezky je poprosit aby me zase připojili. Potom jsem vyrovnával lino v ložnici, protože se docela (ne)hezky vlnilo. Přitom jsem jednou rukou držel naší ukrutně těžkou postel na stojáka u zdi a špičkou nohy se snažil u druhý zdi to lino nějak narovnat. Už vím že tohle se příště musí dělat ve dvou, protože jinak hrozí zavalení sto kilama dřeva a železa. V zápětí jsem vyžehlil hroooooomadu oblečení kterou jsem tu skladoval celé dva měsíce a jen v nouzi nejvyšší z toho bral tu tričko, tu kalhoty. Dokonce u dna byly ještě Šárčiny oblečky co prala Jitka ještě než odjela do česka. Výhodně a se slevou jsem koupil vkusné brčálově zelené plastové pískoviště a 120kg písku ve stavebninách. Když jsem ty 30kg pytle tahal tak mi jeden vyklouznul a málem mi o kufr auta přerazil prsty. Naštěstí jsem skončil jen s pochroumaným prsteníčkem.

Zítra mě ještě čeká velké vytírání a vaření a můžu vyrazit na letiště :-)