| « Tři roky | O bezedné lahvičce » |
Řídit náklaďák je snem každého muže. Šofér může bejt chlupatej a neholenej, může si v kabině smrdět a prdět a nikdo se na něj netváří pohoršeně a ještě má pod palcem obrovský čoudící rachotící bourák. Prostě ideální profese. Kdo by se nechtěl alespoň jednou v životě posadit za volant náklaďáku a konečně se stát velkym chlapem!?
Moje chvíle nadešla když jsem si na TradeMe pořídil tunu a půl betonových dlažebních kostek. Bylo potřeba je dostat od jejich původního majitele ve čtvrti Pt Chevalier k nám na zahradu. Neváhal jsem ani minutu - půjčím si náklaďák! V jedné půjčovně mi nutili nějakou trapnou dodávku, ale co bych to byl za chlapa vozit se v dodávce? Nakonec jsem sehnal opravdovský truck a dva závozníky :-)
Couvání s monstrem plným betonu po naší úzké k domu.
A v zápětí skoro-utržení čehosi z podvozku při sjíždění na trávník.
Všechno dobře dopadlo - kostky jsou vrženysloženy