Kiwi aneb hlavou dolů

Z Wai-o-tapu jsme dorazili do Taupa za soumraku, takže jsme se jen zabydleli u Nanette v domečku, roztopili na krb až to hučelo a šli spát.

Město Taupo leží na okraji jezera Lake Taupo které je v podstatě kráterem sopky vybouchlé před zhruba 26 tisíci lety. Tenkrát to ale nebylo jen tak nějaké sopečné upšouknutí, ale rovnou největší erupce na světě za posledních 70 tisíc let, od té doby nepřekonaná.

Taupo je oblíbené hlavně proto že je zhruba uprostřed severního ostrova, což z něj dělá výhodnou základnu pro výlety ke spoustě novozélandských atrakcí. Bohužel v samotném Taupu nic moc zajímavého není a město slouží hlavně jako noclehárna turistům. Ti se před spaním tak nejvejš můžou nacpat k prasknutí u Meka Donalda a posedět při tom v zaparkovaném letadle McDonald's Airlines a pak zaskočit přes ulici na veřejné záchodky SuperLoo. I já jsem se těšil na své první SuperČůrání v životě, ale měli bohužel zavřeno. To je z Taupských zajímavostí asi tak všechno.

Jediná přírodní atrakce v okolí co stojí za zmínku je vodopád Huka Falls. Počítám že jejich jmého Huka je od slova hučet, protože to je fakt rachot.

Na prospektech jsme se dočetli že soutěskou a vodopádem je možné projet na raftu. Čekali jsme, čekali, ale žádných perspektivních utopenců jsme se nedočkali.

Nakonec jsme ještě zajeli pro med přímo do úlu, kde jsem si koupil Ginger Honey s nastrouhaným zázvorem, zastavili jsme se u krevetí farmy se záměrem nakrevetit si (podle vzoru narybařit si) něco k večeři ale takhle v zimě to bohužel nevyšlo, a nakonec jsme ještě Jitce koupili teplé ponožky na zitřek. Žádná velká akce (ani erupce) se tedy nekonala, protože jsme šetřili síly na další den kdy nás čekalo lyžování! Ale o tom zase někdy jindy :-)