Kiwi aneb hlavou dolů

K pečení chleba jsem se chystala snad od té doby, co jsme sem přijeli. Jenže nejdřív chybělo nádobí, pak recept, suroviny, průběžně odvaha, čas a nálada, prostě hromada komplikací.. Až včera jsem pocítila, že nastala ta pravá chvíle na můj experiment.

Co se týká teorie, měla jsem to nastudováno výborně. Na internetu jsem našla fůru receptů, konzultovala jsem to s maminkama, prolistovala jsem příslušnou knihu... Jenže praxe se od teorie značně liší. Pominu-li fakt, že bohužel nepatřím ke zdatným kuchařkám, scházela mi řada potřebných ingrediencí. Ve většině receptů přidávali ocet, který mi doma nevedem, nebo pivo, které sice občas míváme, ale nedávno jsme ho narvali i s plechovkou do kuřete a upekli, takže taky smůla, o slunečnicových a jiných semínkách na vylepšení chutě ani nemluvě... To by se ale všechno dalo ošidit, případně dokoupit, horší je to tu s moukou. K dostání je jen standart, self-raising a high grade , což je k výrobě chleba žalostně málo..

Nicméně jsem se nedala odradit, našla nejzákladnější recept, zaměnila žitnou mouku za pšeničnou hrubou a vrhla se do pečení. No a výsledek byl nad mé očekávání :-)