Kiwi aneb hlavou dolů

Dneska k nam do prace prisla slecna se strasne velkym zadkem aby nam poradila jak mame mit usporadane pracovni misto. Cekal jsem nejake obecne povidani na tema sedte rovne a nehrbte se, ale ona to vzala fakt z gruntu. Vybavena svinovacim metrem chodila od cloveka k cloveku a premerovala vysku sedadla, vysku stolu, vysku oci a vysku horniho okraje monitoru. Zjistila, ze muj je prilis nizko! Pry ho musim zvednout o 6 cm jinak me urcite postihne zla a zakerna choroba. Ale ne ze se pak se zamestnavatelenm budu soudit, kdyz jsem neuposlechnul dobre minenych rad! Div ze nemela i uhlomer aby zmerila jestli mam kolena opravdu v pravem uhlu a jestli to neni treba 95 stupnu. A to byl teprve zacatek - pak jsme postoupili k dotaznikove fazi: "Kolik procent pracovni doby delas s pocitacem?" (dobra otazka - u programatora :-) "Mas dost mista pro mys? Muzes hybat klavesnici? Natahnout nohy? Vyhovuje ti teplota? Osvetleni?" JOOOOOO! Vsechno je uplne skvely ale uz me nech bejt! Ale to ona ne. "Jeste ti povim jak se pri praci protahovat" a vytahla papir s obrazkama lidi jak krouti hlavou, trepou rukama a koulej ocima. "Tak takhle musis kroutit hlavou, trepat rukama a koulet ocima kazdych pet az sedm minut. Je ti jasny jak? Jo? No radsi ti to ukazu." A zacala kroutit hlavou, trepat rukama a koulet ocima abych to pozdeji nepoplet. Na odchodu me jeste donutila zatahnout zavesy aby me neoslnovalo slunicko, podepsat papir, ze jsem byl poucen co je pro me nejlepsi a vydala se dalsich dvacet minut otravovat dalsiho obet. Vzapeti jsem zavesy opet roztahnul, protoze z okna chci videt na SkyTower:

Link: http://www.timeanddate.com/worldclock/custom.html?cities=22,204

Časový posun mezi Českou Republikou a Novým Zélandem se bohužel v průběhu roku mění podle toho jestli je zrovna léto v Evropě nebo na NZ nebo nikde. Aktuální čas v Praze a v Aucklandu (a ve spoustě dalších měst) se dozvíte tady.

Na Novy Zeland lide prijizdeji spis za prirodou nez treba za auty, takze pocitam, ze i ctenare meho denicku budou zajimat fotky lesu a plazi vic nez fotky me Mazdy 626. Ale trochu me to mrzi... ;-)

Dnesni povidani bude o vylete na poloostrov Coromandel (Coromandel peninsula), ktery je od Aucklandu vzdalen zhruba 120 km. Meli jsme tam namireno uz v sobotu, ale nejak nam nevyslo vstavani a vyrazet do takovy dalky v poledne nema smysl. A jeste ze tak - pri odpoledni prochazce se nam u Takapuna beach porouchal kocarek, takze se s nim dost blbe jezdilo. Stat se to v Coromandelske divocine, tak tam nejspis bidne zhyneme ve snaze ten kocarek nejak dotlacit zpatky k autu. Prvni fotky - "Co to tam ten tata dela? Aha opravuje mi kocarek!"

No dobre, to jeste nebyla ta slibena priroda, ale parkoviste u Bunnings Warehouse, coz je jediny obchod typu OBI/Bauhaus/... v celem Aucklandu, ktery se mi podarilo objevit. Bohuzel je az v "Manukau Supa Centa" (jo, tak se to fakt jmenuje :-), tedy dost z ruky. Ale kocarek opravit musime a patricny sroubek v nedeli rano jinde nesezeneme, takze tohle jsou prvni fotky z vyletu.

Vynechavam cestu po dalnici cislo 1, odbocku na dalnici cislo 2 a odbocku na expresni silnici cislo 25. Expresni komunikace maji vetsinou v kazdem smeru jeden az dva pruhy a smi se po nich drandit stovkou. Az do doby nez tam nejakej trouba postavi "Single Lane Bridge".

Uz jsme skoro v cili - projizdime mesteckem Thames dal na sever serpentinami kolem more:

V Te Puru zahybame k lesu. V pruvodci se pise, ze v mistnim narodnim parku je spousta cest (tracku) a ze je to idealni misto pro nedelni prochazky. Bohuzel s kocarkem se dostaneme sotva 20 metru od parkoviste, takze Sarku beru do ruky a alespon prebrodime reku tam a zpet.

Na parkovisti na informacni tabuli se dozvidame, ze ve vedlejsi vesnici Waiomu je jednodussi track pro vsechny vekove skupiny (urcite pocitali i s miminama?) a ze pry je reasonably easy. Prechod reky po kamenech prohlasujeme za prvni dnesni dobrodruzstvi, protoze zatim netusime co nas jeste ceka. Takze hura do Waiomu!

Full story »

Link: http://www.wises.co.nz/

Online mapy Nového Zélandu: http://www.wises.co.nz/

Link: http://www.metservice.co.nz/default/index.php?alias=auckland

Počasí na Novém Zélandu nebo přímo v Aucklandu, včetně časů přílivu a odlivu, atd.

Vcera a dnes se ve Western Springs parku konala akce zvana Pasifika 2005. Ma to byt veletrh pacificke kultury s expozicemi jednotlivych statu a ostrovu. Me se to celkem libilo, ale byl tam dost hluk a Sarka nemohla spat, takze byla nervozni, z toho byla nervozni Jitka a museli jsme domu. Protoze Sarka od rana nespala, tak to doma hned zalomila a ja se tam vydal znovu, abych si to doprohlid a nafotil. Bohuzel mi zahy dosly baterky, takze moc obrazku nemam:

Z pacificke kultury tam prezentovali hlavne jidlo - to byla dobra polovina stanku a ve vetsine z nich prodavali vymackany ovocny napoje ($3) a platky melounu ($2). Pocitam ze to rano nakoupili nekde ve velkoobchode, protoze se mi nechce verit, ze by z Kiribati nebo podobneho zapadakova vozili melouny do Aucklandu. V dalsich stancich pak prodavali kure s ryzi, tedy neco podobneho co mam kazdy druhy den k obedu. Tesil jsem se na nejaky smazeny brouky, nebo peceny housenky, ale nic z toho tam nemeli. Par stanku okupovaly cestovky s nabidkou zajezdu na tyhle ostrovy a prodejci vsemoznych suvenyru "Made in China" - plastovy kyticky do vlasu, Zarucene-prave-rucne-delane koberce z rakosu s motivem Coca-Cola, atd. A teprve se znacnou davkou stesti clovek cas od casu narazil na nejake tancovani nebo zpivani.

Hlavni poznatek je, ze pacificani jsou ukrutne tlusti - vsichni. Podeziral jsem mistni Maory ze nic nedelaji, akorat pobiraji davky a za ne si kupujou hamburgry a kolu a proto jsou tak vypaseni, ale vypada to, ze to maji v genech. Precejenom patri k pacifickym narodum tak jako Kiribatiani, Samoani, Tuvaluani, Tobagoani, ... Kazdopadne jsou tlusti, urcite tlustejsi nez americani, to jim nikdo nevezme.

Konecne za mnou priletela Jitka se Sarkou. Bohuzel si cestu moc nepochvalovaly - Sarka se v den odletu vzbudila uz ve ctyri rano, takze v dobe kdy odletaly (18:00) by se obvykle chystaly do postylky. Jenze je zrovna cekalo 30 hodin cesty. Nejdriv 10h do Soulu - tam si chtely ustlat v tom rukavu co se jim chodi do letadla, ale vyhnali je. Pak je dokonce vyhnali i z letiste - ze pry odletovy terminal je nekde jinde a kdesi cosi a musely dalsich 10 hodin bloumat v nula stupnich mezi dalnicemi u korejskeho letiste. Ale jsou to holky statecne, takze to nevzdaly a doputovaly az do letadla na Auckland. Sarka maminku za odmenu celou cestu co hodinu budila, takze se opet nevyspaly. Kdyz priletely tak jeste asi hodinu trvalo nez se vypotacely za vsechny kontroly a pustili je ven. Sarka v aute dostala hystericky zachvat, jako ze uz nikam letet nechce (asi ji zmatla ta autosedacka), ale uz po nejakych 45 hodinach od sobotniho vstavani se holky opet dostaly do postylky.

Na letisti se lide vetsinou vitali kyticemi, ale to mi prislo trapny. Takze jsem vymyslel jinaci prekvapeni (bylo jich 50 :-)

Zalibilo se mi foceni v noci. Kdyz uz mam fotak ktery to umi, tak je skoda si trochu nepohrat. Takze tady je par fotek nocniho Aucklandu:

Na serveru České noviny me zaujala zprava, ze Češi mohou snadněji získat práci na Novém Zélandu:

PRAHA - Mladí Češi mohou ode dneška snadněji získat krátkodobou práci na Novém Zélandu. Smlouvu o programu "pracovní dovolené" pro lidi mezi 18 a 30 lety uzavřely vlády obou zemí. Žádosti o zařazení do programu je nutné podat na zastupitelském úřadě Nového Zélandu v Londýně.

Novozélandská vláda přislíbila, že pro začátek vydá ročně stovku víz. Podle dřívějších informací vybraní Češi obdrží maximálně roční vízum. Na jeho základě jim úřady při příjezdu na ostrovy udělí pracovní povolení. Novozélandští občané budou moci na území ČR pracovat bez povolení.

Podrobnější informace lze vyčíst na internetové adrese http://www.immigration.govt.nz

Jen pro uplnost dodavam, ze se jedna o Working Holiday Scheme, detaily si nastudujte na strance Czech Working Holiday Scheme.

Uz se ze me pomalu stava novozelandan: byl jsem rybarit! Muj sef Chris ma celkem peknou motorovou lod a vcera me pozval na ryby:

Vyjet s lodi na more neni zadna legrace - hodinu a pul jsme ji pripravovali nez jsme vubec vyrazili. Lod jsme tahnuli na privesu - to tu neni vubec neobvykly. Jako je v Cesku bezny potkat traktor s valnikem sena, tak tady je bezny uprostred Aucklandu potkat Jeep tahnouci lod.

Jeli jsme na Takapuna beach, kde je sikmej betonovej mustek po kterym se nacouva az do vody (jenom prives samozrejme), pak se lod odpouta a je to. Akorat ze mi Chris nerek ze mam nekde neco drzet (doted nevim co), takze ta nase tam zahucela ponekud rychlejc nez mela, coz ostatni "namornici" kvitovali lehce posmesnym "JOOOO!" :-) Ale ja za to fakt nemoh - on mi nerek co a jak mam drzet! Kazdopadne jsem pak asi ctvrt hodiny stal ve vode, zatimco Chris spravoval nevijec, ze kteryho se diky te male nehode utrhlo lano. Ja se mezitim snazil udrzet lod tak, aby nenabourala do ostatnich. Jelikoz ma pres pul tuny a ja stezi 70kg, tak to byl dost nerovnej zapas. Ale nakonec se podarilo a vyrazili jsme. Chris se musel predvest jak hezky mu to jezdi:

Jeste ze mi jeho zena Linda pred odjezdem dala prasek proti morske nemoci - jinak bych jim asi poblil ocean. Lodicka na ktery jsme rybarili v lete 2003 v Bulharsku by proti temhle vlnam byla uplne bezmocna.

Zase na druhou stranu Chrisova lod byla na takovy podminky stavena a nalezite vybavena - GPS, vysilackou a hlavne radarem na ryby! To je mala obrazovka cca rozmeru A5 napojena na ultrazvukovy sonar pod lodi a kdyz zaregistruje hejno ryb, tak na obrazovce udela tecky. A hned se vi jestli ma cenu tam chytat nebo ne. Bohuzel to neni uplne spolehlivy, a nebo ty ryby nevedely, ze kdyz uz jsou zaneseny na obrazovce tak by tam mely pockat nez je pochytame. Proste je to spis takova hracka :-) Ale co, chytil jsem i bez radaru:

Jsem trochu rozmazanej, pravda, ale jsem to ja! Bohuzel tahle rybka byla moc prtava, takze jsem ji zas musel pustit. Stejne bych ji nemel na cem usmazit - nemam mouku ani maslo. Leda na olivovym oleji a posypat bazalkou, coz by asi nebylo uplne ono. Aby se nachytany ryby nezkazily, tak se musi dat k ledu. Rybari v teto vyspele zemi si led nevyrabeji sami, ale kupuji na prilehle benzince spolu s mrazenyma chobotnickama jako navnadou :-) Proste luxus.

Rybarili jsme blizko Rangitoto Islandu:

Cestou jsme videli tucnaka, kteryho se mi bohuzel nepodarilo vyfotit a hlavne delfiny! Ne nejaky ochoceny cirkusovy, ale normalni volne zijici delfiny:

Takze takhle si tu uzivam :-)