Kiwi aneb hlavou dolů

Právě mi volal Jirka, světák co už všude byl, všechno zná, prohlašuje o sobě že vlastní nemovitosti po celém světě, ale já bych mu stěží uvěřil byt v Karlíně. Teď se na pár měsíců zabydlel v Aucklandu a shodou okolností si půjčil mojí malou Hondu. "Čáááu Michale, hele mám problém s tim tvým autem, teda spíš ty máš problém." Hrklo ve mě. Ukradli ho? Nabourals? Uvidíme, tak povídej ... "Ráno jsem vezl Janu do města a zaparkoval jsem u Victoria parku a když jsem se asi za tři hodiny vrátil, tak tam auto nebylo. Byla tam sice nějaká žlutá čára, asi jako zákaz stání, ale další auta tam taky stály, tak jsem ho tam nechal. Taky tam byly malinkatý cedulky s nakreslenym autobusem ale těch jsem si ráno nevšim, až teprve když jsem se tam vrátil. Já ti myslim jestli to jako nebyla autobusová zastávka, víš? Ale místa tam bylo dost, tam by se bus klidně vešel a navíc tam stály i nějaký další auta, dokonce i taxíky. Hele jeden taxikář říkal že ho možná vodtáhli, že se tam prej nesmí stát, koukej, tak snad ho nikdo neukrad, snad ho jen odtáhli." Tak se ho ptám jestli volal na policajty, tam by mu to řekli. "Ale to víš, já umim blbě anglicky. Hele zkus tam zavolat ty a dej mi vědět jestli ho dohledáš. Vona to byla stará pixla, kdo by to krad, no né, hahaha. Já už jsem tady koukal soused za pětikilo prodává Nissana tak kdyby náhodou tak ti koupim toho. Tak dej vědet jo, dík čau."

Ježiš to je vůůůůl. Nechá auto tři hodiny na zákazu stání mezi taxíkama a pak se diví že tam není. Ještě že mi velkoryse nabídl, že si ho můžu sám najít. Ale kdyžtak že mi za pětikilo koupí nějakou popelnici od souseda, takže don't worry.