Kiwi aneb hlavou dolů

Až do včerejška bych se hádala, že hláška Ženská za volantem = hotová pohromada je jen sexistický blábol. Dnes už ne. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na tom něco pravdy bude...

Hluboce se stydím, ale přiznávám se. Ano, včera jsem byla postrachem silnic já. Vlastně spíš noční můrou všech sloupů a garáží...

Vyrazily jsme se Šárkou na obvyklé nákupy. Zajely jsme do podzemní garáže, vyhlídly si jedno z posledních volných míst a jaly se parkovat, když se najednou ozvalo příšerné zaskřípění. Špatně jsem odhadla situaci a vzala to moc blízko sloupu.. No nic, dám tam zpátečku a zajedu tam lépe, myslela jsem si naivně. Jenže jsem v tom leknutí zatočila volantem na druhou stranu a při couvání jsem se o sloup otřela ještě víc. Začala jsem panikařit a zmateně kroutit volantem tam a zpátky a při tom popojíždět na různé strany. Skřípání neustávalo a já jsem propadala naprosté beznaději. Nejschůdnější se mi zdálo vzít Šárku a nohy na ramena a doma Michalovi tvrdit, že nám auto ukradli. Jenže za mnou se už začla kupit auta plná zvědavců a nechtělo se mi procházet tou uličkou hanby. Aby bylo mé ponížení dokonáno, přišel ke mně sympatický mladík s otázkou, jestli nepotřebuju nějak pomoc. Odsekla jsem, že jsem okey a vyrazila pryč. Ještě jednou to příšerně zavrzalo a já odfrčela na druhou stranu garaží. Tam jsem se ještě deset minut klepala a bála se vystoupit, abych zjistila, co mi zbylo ze dveří. Jako zázrakem to odnesla jen guma, kterou jsem notně ohoblovala a dokonce mě tam zbylo ještě trochu pro příště :-D

Nakoupila jsem ještě dost vyvedená z rovnováhy několik nepotřebných věcí, na jiné jsem úplně zapomněla a hurá domů. Řítím se suveréně do garáže (poslední dobou už parkuju s přehledem na první pokus) a vtom strašná rána! Tentokrát to odnesl nárazník, zlomil se vejpůl. Dům to naštěstí vydržel.

Nebyla jsem strašně ztlučená jen proto, že mám nejhodnějšího muže na světě a že nemáme doma rákosku. Ale zasloužila bych, já vím...