Kiwi aneb hlavou dolů

V neděli jsme se vydali na One Tree Hill, nejznámější sopku Aucklandu.

Pro mastňáky, Japonce a Maory vede až na vrcholek silnice, ostatní nechávají svá auta na parkovišti pod kopcem a nahoru stoupají po svých. Dá se jít buď po asfaltce nebo některou z pěšinek přes pastvinu. Já jsem se vydala nejkratší možnou cestou se Šárkou na ramenou, Michal se ještě vracel s kočárem do auta a pak vysupěl za náma. Ze shora je nádherný pohled na město. Kopec sice není nějak moc velký, má jen 180 metrů, ale vyšší tu bohužel nemáme :-)

Sopka se jmenuje One Tree Hill (kopec s jedním stromem) na počest letitého stromu totara, který tu rostl od nepaměti. Historie Zélandu je vcelku krátká, takže mu stačilo zapustit kořeny na začátku sedmnáctého století. O dvěstě let později přišli první Evropani a s nimi i trable. Strom považovali za symbol Maorů, tak jim ho na důkaz převahy pokáceli. Sir Cambell, jeden z prvních osadníků, později přezdívaný tatíček Aucklandu, nechal zanedlouhou na stejném místě zasadit několik borovic. Přežila jen jedna a to ještě chudinka nevěděla, co ji čeká. Stala se pro změnu trnem v oku Maorů, kteří ji neprávem považovali za projev bělošské dominance a snažili se ji zneškodnit. Několikrát měla na mále, ale vždy se ji podařilo zachránit. Jednou ji dokonce chtěli vyhodit do povětří! S četnými šrámy na kmeni se borovice dožila roku 2001, kdy musela být odstraněna. Tolikrát se jí různí šílenci pokoušeli porazit a řezali do ní, že už byla nestabilní a pro své okolí nebezpečná. Město by rádo zasadilo nový strom, ale o druhu a počtu vedou znesvářené spolky vášnivé debaty. Takže je vrcholek kopce zatím pustý. Vlastně ne tak úplně. Je tam ještě velký obelisk se sochou domorodého Maora, který úspěšně odolává vandalům už přes padesát let. Přecejenom zničit strom nebo obří šutr je trochu rozdíl.

Nám strom ani moc nescházel, procházku jsme si užili i bez něj báječně :-)