Do you speak English? Yes, ale jenom trošku..

Maxipes Fík říkával Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Šárka si to vyložila po svém a snad aby nám ukázala, kolik báječných člověků se v ní ukrývá, začala světácky prokládat češtinu anglickými slovíčky.

Nejfrekvetovanější výraz vůbec je No! zdůrazněný zlověstným zamračením. Doma to používá několikrát za den, ve školce výlučně. Jen u Oskárka tuší, že z angličtiny ještě moc nemá, tak ho pro jistotu vždycky i majzne, aby mu to došlo. Druhé místo obsadily počty, zvládá do šesti. Česky počítá pořádně jen do tří. Následuje těžko vyslovitelná čtyřka, kterou zásadně vynechává a pokračuje už jen lehkými slovy pět, osm, deset, takže na chlubení zatím nic moc. Kiwiáci si tady na počítání hodně potrpí a vtloukají to dětem do hlavy prakticky hned po zvládnutí základních mummy, daddy a moo moo. Mají spoustu počítacích říkanek, tak jde učení snáz. I Šárka je má moc ráda. Nejoblíbenější, o opicích na stromě, si maličko poupravila..five little monkeys swinging in the trees, teasing Mr. Krokodák can’t catch me… ale počítání, resp. odpočítávání jí jde právě díky básničkám bezvadně. Písníčky a říkanky jsou vůbec nejlepší pomocník a hlášek z nich má princezna pár v zásobě. Nedávno se podívala s despektem na zahrádku a pravila Ooh, long grass, měl by přijít strejda Henk a trochu to posekat. Michala zas rozčiluje, když ráno pronese God made me to jump and hop a začne nám rajtovat po posteli.

Na ne zcela české věty už jsme si pomalu zvykli. Už mě ani nepřekvapí dotaz Pojedeme carem na jump&hop? Když ale nedávno Šárka pravila Tatínku pohoupej mě na míči, ale slowly slowly, nichts zu schnell, trochu nás to zaskočilo. Vzhledem k tomu, že s princeznou do školky chodí i Samoanka, Indka, Maor a Číňanka, tak se trochu bojím, že jí časem přestanu rozumět..