Pavoučí štěstí

Že pavouci nosi štěstí se všeobecně ví. A kdo pavouky něžně nevyhání ale naopak krutě morduje je neřád a necita. Taky jsem býval řád a cita a celkem mi žádný hmyz v domě nevadil. Pravda, před časem jsem chemicky vyhubil asi milion mravenců kteří na mě po ránu čekali v kuchni. Odkud se tam přes noc vzali - na stole, v šuplíkách, ve skříni, prostě všude - je mi doteď záhadou. A celkem pravidelně vraždím plácačkou nebo bačkorou mouchy, ale to spíš jen tak ze sportu. Naopak pavouky, brouky, můry nebo kudlanky nechávám žít a přinejhorším je humánně deportuju na zahradu. Ona totiž taková dobře rostlá kudlanka má i nějakých 10 cm, to už by bylo skoro jako další spolubydlící. A že takové havěti je tu řádově víc než ve sterilním pražském panelákovém bytě! Stejně na Zélandu nežijou žádné jedovaté potvory, tak co, že jo. Cože? Že tu žijou dva jedovatí pavouci? No bóóóže, možná někde v divočině, to už bych musel mít kór smůlu abych na něj natrefil. Ale ale … kdopak se nám to promenuje před ledničkou?

Zjištění že tu s námi bydlí White Tailed Spider mě nepotěšilo. Hned jsem se dal do shánění informací, co že za potvoru to vlastně je. Tak zaprvé je to přistěhovalec z Austrálie, tak jako skoro všechna ostatní “problematická” fauna (například Possum , v austrálii národní oblíbenec. Tady je národní oblíbenec ten kdo má na pažbě víc possumích zářezů. On nám totiž žere Kiwí vajíčka, takže je to národní nepřítel). Zajímavé je že popis jedovatosti našeho čerstvě rozšlápnutého pavouka se zásadně liší mezi australskými a novozélandskými zdroji. Zatímco australani jsou zvyklí že prakticky všechno co se hýbe je jedovaté nebo přinejmenším bolestivě kouše (jako třeba krokodýl), kiwiáci jsou proti tomu zvyklí že přírody se netřeba bát. Jelikož White Tailovo kousnutí tak kolem 90% lidí bez následků přežije, je tenhle pavouk pro Australany břídil a řadí ho mezi low-toxic species které ani nestojí za řeč. Na zélandských stránkách je naproti tomu vykreslen jako vrah a zabiják.

Podstatná informace je že jako potravu loví jiné pavouky a to v hojném množství. Teď si zpětně uvědomuju že v posledních pár týdnech nám doma skutečně pavoučí sítě ubyly. A tím se vracím na začátek - ode dneška kašlu na pavouky co nosí štěstí a bez milosti budu vraždit všechno co má víc než 6 nohou. Pokud tu ten dnešní hajzlík zanechal nějaké příbuzenzné tak je tímto postupem vyhladovím a budu doufat že se škrundavými žaludky odtáhnou někam daleko odsud ;-)