Sky Tower

Navštívit Auckland a nepodívat se na něj z ptačí perspektivy Sky Toweru je jak … (sem přijde nějaké veselé přirovnání). Je to nejvyšší stavba jižní polokoule (328 metrů), jedna z mála dominant Aucklandu, navíc je to střed města - na mojí automapě jsou v kilometrových odstupech kružnice s vyznačenou vzdáleností právě od věže. Nahoru se prostě musí.

Možností jak se dostat nahoru je spousta - jednou za rok se pořádá soutěž ve vyskákání celého schodiště na čas na horském kole. Nebo si za $150 můžete pronajmout horolezecké vybavení a spolu s průvodcem vyšplhat až skoro na samou špičku. Za dalších $150 pak můžete na laně skočit dolů. My jsme se pro obě cesty spokojili s výtahem. Výtah má prosklené dno, takže slabší povahy odpadávají už cestou vzhůru - ale koneckonců když mám závratě nepolezu na věž, žejo. Skleněná podlaha je i v ochozu vyhlídky - 38mm skla, 186m vzduchu. Babička si tam stoupnout odmítla, takže krk kvůli fotce musela riskovat hlava rodiny.

Z vyhlídky je … jak to říct … prostě pěkná vyhlídka. Do hloubky …

… i do dálky. Na první fotce je v dálce sopka Rangitoto Island a za vodou čtvrť Devonport, na druhé park Auckland Domain s velkým bílým muzeem uprostřed, na další kopec Mt Eden na kterém se turisti rádi fotí se Sky Towerem za zády a na poslední fotce čtvrť Ponsonby z výšky. Jako Ponsonby vypadá prakticky celý Auckland mimo CBD (Central Business District), tedy mimo nejcentrovatějšího centra kde je kromě domků i zhruba tucet věžáků a Sky Tower.

Už jsem se zmínil o skákání na laně - skáče se z patra nad vyhlídkou a hned po pár metrech je skokan na chvilku zastaven, aby si ho příbuzní a známí mohli naposledy vyfotit a prohlédnout živého:

Babička se ke skoku nakonec neodhodlala, ale trochu adrenalinu a balancování na římse si přecejen neodpustila:

Po večeři jsme ještě ulovili Sky Tower at night: