Konečně ty ovečky...

Před mnoha a mnoha týdny náš rodinný tým vyhrál o dětském dnu hlavní cenu v expresním stavění něčeho z písku. Každý soutěžící dostal na pláži vyhrazené políčko metr na metr a za dvacet minut tam měl vytvořit bez jakýchkoliv pomůcek libovolnou sochu. Dvacet minut je na vykutění něčeho smysluplného fakt krátká doba, takže jsme se činili. Já jsem stavěl, Jitka dodávala materiál a hlavně odháněla Šárku, aby dílo v zápalu pomáhání nerozšlapala dřív než ho shlédne porota. Nakonec jsme v tvrdé konkurenci autíčka, kočičky, poštovní známky, atd. vyhráli s naší chobotnicí hodující na rybě. O kus dál byla ještě socha velryby (žraloka?), ale ta naštěstí nesoutěžila. Vedle ní by nikdo z nás neměl šanci.

První cenou byla poukázka na $40 do hračkářství Wooden Wheel Toys daleko předaleko, asi 40km na sever od Aucklandu. Vzhledem k této vzdálenosti jistě chápete, že nám trvalo dva měsíce než jsme se tam vypravili a kupón utratili (za dřevěný vláček a dřevěné domino - pozn. red.).

Když už jsme na celodenním výletě tak daleko od domova (určitě víc jak 50km!), necháme se kapesním průvodcem zlákat do Honey Centre, nakoupíme tři druhy medu, z nichž skutečně každý chutná jinak, nakoukneme do úlu, poobědváme a papá včeličky.

Hlavním cílem dne je Sheep World. Přicházíme právě včas, v půlce představení bodrého a tuze upovídaného farmáře, který na pódiu před hrstkou diváků zrovna dostříhal ovci. Dalším bodem je krmení jehňat - nafasovali jsme flašku s mlíkem a dudlíkem a farmář vydal poslední pokyny: Tamodtud vyběhnou, nebojte se nekoušou, flašku jim držte vysoko, připraveni? Jedééém! Načež se na nastal skopový masakr:

Další hoďku nebo možná dvě jsme okukovali zvířata, prolejzali prolejzačky, jezdili na pneumatice (Šárka sama, oba nás to neuvezlo), a poznávali stromy na naučné stezce: