Udělali jsme další krok kupředu, abychom se tu cítili jako doma. Máme nový telefon! Žádný mobil nebo nějaký poslední výkřik módy, ale obyčejný starý dobrý telefon :-)

Vlastně za to taky vděčím vyspělé technice… Nebýt internetu a diskuze na Rodine.cz, nedostala bych kontakt na českou maminku tady v Aucklandu. A nebýt jí, asi bychom telefon neměli. Nejenže nám jeden aparát věnovala, ale navíc i poradila, jak výhodně volat domů. Vůbec by mě nenapadlo, že minuta hovoru může stát pouhých 14 centů, tedy asi 2,50 Kč! Pokud se nepletu, tak je to méně jak v Čechách meziměsto…

Včera jsme telefon slavnostně zapojili, nabili si kredit 10NZD a rovnou jsme obvolali babičky. Je to paráda, člověk si hoví v křesle, sluchátko u ucha a povídá si o počasí a o kdejakých hloupostech a neřeší, jestli pak bude mít na zaplacení účtu. Připadala jsem si prostě jako doma, v Modřanech :-)