Kiwi aneb hlavou dolů

Dneska mi na krizovatce na auto pristala Kudlanka Nabozna (nebo nejaka jeji novozelandska pribuzna). Jelikoz jsem ji nikdy predtim nevidel, tak jsem si ji hned musel vyfotit:

Ani nevim jestli to v cesku zije... Kazdopadne byla celkem drsnacka - jednak po me zle koukala kdyz jsem ji bral na list a jednak dokud byla na steraci, tak tam vydrzela i kdyz jsem jel sedesatkou - sice ji plandal zadecek a kridylka, ale udrzela se :-) A nesnedla me i kdyz jsem vlastne taky samecek. Mozna proto ze jsem se s ni nesparil ale jenom jsem do ni dloubal listem :-))

Druhy dnesni zazitek je opulentni vecere. Zase jsem natrefil na vyprodej sushi po zaviraci dobe - normalne krabicka stoji $5-$7, ale ted prodavali dve krabicky za $8 nebo tri za $10. Tak jsem si vybral dve (to je pro jednoho az az) a podavam mu desetidolarovku. On se na me zazubil a ze prej kdyz platim hotove, tak mi prihodi jeste bonusovou krabicku. Takze to nastrkal do tasky, chtel mi ji podat a ejhle, ona mela utrzeny ucho. Tak se zacal omlouvat, ale ja mu rikam ze mi to neva, ze si to dam do auta. "Neva? Jste si jistej? Tak tady mate jeste krevetovej salat." No za osm dolaru naprosto neuveritelna zranice. Jsem teprve v pulce ale uz nemuzu. Ale prece to nevyhodim, kdyz to byla tak vyhodna koupe!

Jak uz jsem psal, je nas byt uplne prazdnej. Je tu jenom sporak a tzv. supertub, coz je v podstate drez na dreveny nebo plechovy skrince. Neni mi presne jasny k cemu to slouzi, ale novej se prodava kolem $700 a my jeden starsi mame zavrenej ve skrini-spizi. Zkusil jsem si najit supertub pres Google a dostal jsem skoro same odkazy na NZ/AU. Asi nejaka mistni specialita.

Kdyz jsem jednoho rana cestou do kuchyne potkal jogurty, ktere mi sly naproti a chtely si se mnou povidat, vedel jsem, ze nadesel cas opatrit si lednicku. Nejprve jsem obhlidnul inzeraty na Trade & Exchange, ale predstava ze budu objizdet Auckland od baraku k baraku a hledat ktera lednicka se mi libi me moc nenadchavala. O nic vic jsem nebyl odvazanej z predstavy, ze za novou lednicku dam prinejmensim $900, takze jsem se s duverou obratil na Robins Appliances, tedy bazar a obchod se zlevnenym zbozim.

Skoro nova lednicka Samsung Cooltech za neuveritelnych $499 vcetne dopravy se trimesicni zarukou :-)

Dalsi v poradi je pracka. Bez ni se sice celkem v pohode obejdu - ponozky dva, tri dny vydrzej a spodky si druhej den muzu vzit naruby a treti den je necham na zidli provetrat a zase budou jako novy. Ale precejenom za par tydnu prijede Jitka se Sarkou a nechavat pokadeny pliny jen tak vetrat na zidli neni mila predstava. Jenze ceny pracek jsou jeste vrazednejsi nez ceny lednicek. Opravdovy low end se za $900 sice da sehnat, ale bezna cena je kolem $1100 a na to fakt zaludek ani konto nemam. Takze jsem se prozmenu vypravil na druhy konec Aucklandu do ctvrti Ellerslie, kde sidli dalsi vyhlaseny bazar Norton Wholesale Ltd. Postestilo se mi sehnat taky-skoro-novou pracku Fisher & Paykel Excellence GW512 za neuveritelnych $550. Puvodne mela stat $650, ale asi pro moje krasny oci mi babka navic dala operativni slevu $100. Jen pro uplnost - nova se prodava za $1049, takze opet mam dobry pocit z dobreho nakupu.

A ze prej kdy ji chci privezt, rano nebo vecer? Radsi rano. "Tak treba v jedenact?" Rikam ze jedenact neni rano a jestli by to neslo driv, ale to prej ne, ze zavoznik nejdriv musi do skladu a pak tuhle a tamhle, no mozna ze v pul jedenacty by to stihnul. No budiz tak kdyz ne rano, tak teda vecer. Zkousim to: "treba v sest?" "Neee, to je moc pozde, rozvazime do pul paty". Ale pul paty prece neni vecer! No domluva jak u blbejch. Nakonec jsem byl doma po ctvtry a pracku privezli v pul sesty ... jak u blbejch.

S mistni anglictinou to nastesti neni tak zly jak jsem se bal a jak mi kamaradi rikali. Za tech par dni uz jsem si docela zvyknul a jedinej komu mam potize porozumet je muj budouci sef Lawrence. Nevim jestli tak mluvi schvalne aby me sral, nebo jestli to jinak neumi, ale rozumim mu tak pulku a to to jeste musi vsechno 3x opakovat. Doufam ze chape, ze z my strany to neni vyraz nejakeho vzdoru - ja mu proste nerozumim ;-)

Horsi to bylo v letadle kde hongkongskej cisnik rozvazel jidlo a vyhrknul na me "amletonudu?" - jelikoz cinsky moc dobre neumim, tak jsem mu to taky rek a chtel jsem aby mluvil anglicky. Divne se na me podival a zase "amletonudu?!". Rikam mu ze mu nerozumim a on aby mi udelal radost povida: "amlet o nudu?". Z my strany furt nic, ale nakonec jsme se nejak dobrali k tomu, ze "amlet" je omeleta a "nudu" jsou nudle a on se me jen ptal jestli chci ke snidani to nebo ono.

Nerad telefonuju. Zejmena mam obavy z ruznych infolinek (telecom, eletrina, ...), protoze tam maji slecny naucenych par vet na ktere se ptaji kazdeho porad dokola a aby stihly hodne zakazniku, tak drmoli a ja prd rozumim. Vetsinou ani nejsou moc ochotne/schopne mluvit pomaleji a srozumitelneji. Navic pres telefon neni moznost vypomoct si rukama nohama, takze fakt nerad kamkoliv volam.

Kuprikladu jsem jednoho sobotniho rana cekal az mi privezou postel. Asi ve dvanact mi volala zenska z dispecinku ze uz jedou a ze tam za par minut budou. Bohuzel debata probihala jako obvykle kdyz si s nekym telefonuju. Ona neco zadrmolila a ja ze nerozumim. Ona zase zadrmolila, tak ji rikam at mluvi pomalejc. Takze mi zacala neco hlaskovat a ukalo se, ze to je jen jmeno jeji firmy. Ale nechal jsem ji to 3x zopakovat - sice jsem byl za debila, ale co. Uz si zvykam :-)

Za chvilku skutecne prijeli dva statni maori a prinesli postel. Ten starsi se mnou zkousel konverzovat, ale moc nam to neodsejpalo. Bohuzel nedovedl mluvit natolik spisovne abych se chytal - holt stehovak, no. Kazdopadne jsme se dobrali k tomu, ze ta postel byla fakt tezka, cili "hívi bíd" (cili "heavy bed").

Prvni pravidlo novozelandstiny uz jsem pochopil - prvni e ve slove se cte jako í. Takze kdyz nejakymu slovu nerozumim, zkusim, jestli bych ho nepoznal kdybych í vymenil za e. Nekdy to zafunguje.

Par prikladu: tíst (test), líft (left), nít (net), ... nekdy to cloveka trkne driv nekdy pozdejc. Blby je ze ani oni zhusta nerozumi, kdyz tam clovek to dlouhy í neda. Takze si kvuli stehovakum musim kazit svou vybrousenou vyslovnost :-))

Dopoledne jsem nechal auto zaparkovany u supermarketu, a kdyz jsem se tam pro nej vratil (asi za 4 hodiny) tak tam nebylo! "Nastesti" se ukazalo, ze mi ho hajzlove odtahli, protoze jsem pry prekrocil 90 minutovy maximalni parkovaci cas! Ale jen asi o dve a pul hodiny, to je toho, tak jsem si holt dlouho vybiral zbozi, nooo.

Bohuzel mi tuhle vymluvu neuznali - precejenom je to kram velkej asi jako modranska Delvita a tam by clovek ctyri hodiny taky tezko stravil. Takze jsem musel na druhy konec Aucklandu na odtahovy parkoviste, aby mi ho zase za $160 vratili. A to jsem jeste zensky po telefonu blbe rozumel kde to je, takze jsem sel peknej kus pesky. Proste parada.

Hezky cesky boticky maj neco do sebe - clovek se alespon nemusi trmacet na druhej konec mesta aby dostal zpet sve milovane auticko. A hlavne odemknuti boticky stoji jen petistovku (cca $30), coz je sakra rozdil :-((

Uz jsem se dozvedel ze skoukrome odtahove sluzby samy od sebe objizdeji placena parkoviste a zkoumaji koho odtahnout. Takze je velice nedobry napad nechat nekde auto nacerno stat treba pres noc, protoze zrovna v noci maji odtahovaci sezonu.

Mno alespon to cloveka nauci dodrzovat pravidla - sto sedesat dolaru neni par drobnejch ani pro mistni, natoz pro nuzneho stredoevropana. Ted uz si davam setsakra majzla abych nestal v nespravny cas na nespravnem miste.

Slovnicek:
Tow away area - odtamtud vam odtahnou auto, pokud nedodrzite stanovene podminky.
Pay and display - Zaplatte predem v parkovacim automatu a dejte si listek na predni okynko aby byl videt. Ze spadnul na zem a odtahli vam auto? Vas problem, nebyl videt!

Nastoupené mužstvo na americké letadlové lodi. Před řadami vojáků nervózně přechází velitel tam a zpátky a rozčíleně řve: "Kdo zmáčnkul ten čudlík?! Ptám se kdo zmáčknul ten červenej čudlík??!! ..... (ticho) ..... Ále co, čert vem Novej Zéland..."

Musim se pochlubit - dnes jsem si koupil auto. Sve prvni zcela vlastni vozidlo, Mazdu 626 Space Wagon:

Pekny ne? Jen za$2.500, coz je asi 43.000,- Kc. Dvoulitrovej motor, klimatizace, posilovac rizeni, vyrobeno 1994. Tady se auta prodavaji jak housky na krame. Nedeli co nedeli je na ohromnym parkovisti u Ellerslie Race Course trh ojetin - Ellerslie Car Fair. Kdyz jsem prisel, stalo tam asi 500 aut (skoda ze jsem to nevyfotil) a lidi chodi a okukuji a kdyz se s nekym dohodnou, tak zajdou k takovy pomalovany maringotce, kde se na pockani provede zmena majitele a je vyrizeno. Vsechno tam maji v pocitaci, takze kupujici rovnou dostane vypis vsech predchozich majitelu, technickych prohlidek, pripadnych zavazku (nesplacene pokuty atd), proste neco jako pocitacem natistenej velkej technicak a tim se stava hrdym majitelem noveho stareho vozu ;-)

Je leto. Presneji - je tu strasny vedro. Ted jsem se vykoupal, mam otevreny okno a jsem prikrytej jen prosteradlem (je 10 vecer). Normalni deku tu nemaji - jen prosteradlo na kterym se lezi, pak jedno na prikryti a pres nej jeste larisu kdyby prituhlo a rtut klesla treba az na nehorazne studenych 15 stupnu.

Hned druhy den po priletu - v nedeli 23. ledna jsem byl na prochazce v pristavu a okoli. Cely den pralo slunicko, takze jsem se pekne spalil. Sakumprask od hlavy az ... no k pate ne, protoze jsem mel dlouhy kalhoty a boty, ale krk a ruce mam dost cerveny a hlava to je pripad sam pro sebe. Akorat je videt ze jsem mel slunecni brejle. Bohuzel se ani nemuzu podrbat v bujne kstici, protoze to boli. Vypadal jsem jak ruzovy prasatko a obzvlast v bilym tricku to moc pekne vyniklo!

Za par dni jsem se zacal krasne loupat, takze krome ruzovo-rude barvy ze me jeste vlajou cary kuze a mam na cele bily fleky. S tim chodim po Aucklandu a honim paradu ;-)

Asi diky tomu spaleni mi nejak oteklo celo, takze jsem vypadal jeste o malinko komictejc. Pak se mi to oteceni z cela sesunulo do vicek, takze jsem vcera vypadal jak mongol. Dneska to slo jeste o neco niz a mam pekny pytliky pod ocima. Uz se tesim az to sleze az k puse a budu mit pysky jak cernoch :-)

A to je, prosim, konec ledna!

Je jasny, ze kdyz tu chceme bydlet, tak budeme potrebovat byt. Hned v utery jsem volal na dva inzeraty a domluvil si schuzky na 16:30 a 17:00. Podle mapy to bylo blizko vedle sebe, oboji ve ctvrti Mt.Albert, takze jsem veril, ze to stihnu. Bohuzel autobus koncil asi dva kilometry od prvni schuzky, takze jsem to musel dojit a tim padem jsem prisel pozde a byt uz byl pronajmutej. Babca-vlastnik si ale usmyslela, ze nez me propusti alespon si se mnou popovida, kdyz uz neudelame zadnej obchod a ja prijel z takovy dalky ("Czechoslovakia? To znam! Ale nikdy jsem tam nebyla... Jo Evropa rikate, no jasne prece [to jsou veci, myslela jsem ze to je v jizni americe...]"). Pak jsem doplnil svuj zaklad na 100 jarnich kilometru a s hodinovym zpozdenim dorazil ke druhymu baraku. Uz tam pochopitelne nikdo nebyl, ale alespon jsem ho vyfotil.

Proc jsem nejel autobusem? No jednoduse proto, ze tam autobusy nejezdi. Kazda rodina ma prece minimalne dve auta! A navic autobusy jsou moc hlucny a smrdej a jsou drahy (to je fakt) a jezdi jima jen zahranicni studenti a turisti (to je taky fakt), takze nema cenu je do tech obytnych ctvrti vubec posilat.

Takze jsem si opatril auto a druhy den se vcas dostavil na schuzku, opet ve ctvrti Mt Albert. Byt je sice prtavej, ale pro zacatek bude stacit, takze jsem ho vzal:

Bohuzel veskere zarizeni je najemniku co tam bydleli pred nami. Ja prijdu do prazdneho, nezarizeneho bytu.

Je to kousicek od sopky (pry vyhasle) Mt.Albert, asi 3km od more na severu a 4 km od more na jihu. Domek je pro 4 rodiny s travnatym atriem uprostred. Je to pomerne daleko od silnice - z hlavni Mt Albert Rd se zahne na vedlejsi Mt Royal Rd, pak se sjede do slepy Ruarangi Rd a nakonec se projede branou do cisla 21, kde se jede furt a furt asi 200m az na uplnej konec. Takze nez by Sarka dobehla nekam k silnici, byla by tak utapana, ze by sebou sekla do prikopu a uvanou usnula.

Tohle je pohled z Mt Albertu:

Zajimavy postreh - zhruba 50% baraku nema komin. Tady se proste se zimou nepocita...

Pote co jsem spolehal na mistni hromadnou dopravu a tim padem propasnul prohlidku bytu k pronajmuti, jsem se rozhodnul opatrit si auto. Radsi neco maleho, pujceneho a pojisteneho, protoze z rizeni vlevo mam fakt strach. Nakonec jsem si vybral Toyotu Starlet - prakticky nejmensi auto jaky je tu k videni.

Pocit po prvnich kilometrech? Sice jeste ziju, ale je to strasny! Na jednu stranu pohoda: auticko s klimatizaci, posilovac rizeni, to se jezdi obhlizet byty jedna basen. Ale ma to i stinne stranky - jak sedim na pravy strane, tak furt mam pocit, ze zleva neco/nekoho sejmu. Proste nejsem zvyklej mit to auto nalevo, kazdy slusny auto je prece od ridice napravo! Taky saltpaka je na levy ruce, ale orientovana stejne jako u nas, takze jednicka je vlevo vpredu. Ale zase: leva ruka neni zvykla radit a prava ruka tam ma jen klicku od okynka a tou se radit neda (vyzkouseno). No a prohozeny blinkry a sterace, to je zrada uplne nejvetsi. Za normalnich okolnosti na to jeste pamatuju, ale ve vypjatych situacich, kdy musim premyslet kdo ma vlastne prednost a radit levou rukou si proste ty sterace pustim at chci nebo nechci.

Dalsi "drobna" zrada je stredovy zpetny zrcatko, ktery je prekvapive a nezvykle taky vlevo. Koukani z praveho bocniho okynka nekam k nebi o situaci za vozidlem nerekne zhola nic (taky vyzkouseno). No a pak jsou tu ty strasny nelogicky predpisy. Dokud se jede ve meste po hlavni, tak se to celkem da, ale jakmile clovek vjede do nejaky mensi ulicky kde mu nic nepripomina na ktery strane ma byt, tak je obvykle na ty spatny. Na jednom parkovisti jsem dokonce donutil chudaka novozelandana, aby me minul zleva, protoze mi nejak nedoslo, ze i tam bych se mel drzet vlevo ja. Ale nakonec to dobre dopadlo a on to zvladnul i "po Evropsku".

Nez jsem se pustil do rizeni, tak jsem svedomite zasel do knihkupectvi a prolistoval si ucebnici pro autoskoly. Uz vim, ze to s tou prednosti z prava mysleji vazne. Sice to vubec nedava smysl a musi kvuli tomu existovat spousta vyjimek, ale je to tak. Priklad:

         | ^  |    |
         | ^  |    |
         | ^  |    |
---------+         +----------
Auto_A -->

                    <-- Auto_B
------------------------------

Obe auta chteji zahnout do horni ulice, ktere tam vjede prvni? Zdravy rozum by samozrejme rekl ze Auto_A, protoze to tam proste zatoci a nemusi se na nikoho ohlizet. Jenze pravidlo prave ruky rika, ze Auto_B prijizdi vuci Autu_A zprava, takze ma prednost. Fakt, nekecam ;-)

Jak se to resi v pripade, kdy vedle Auta_A je jeste jeden pruh (bliz ke stredu vozovky), kde auta jedou rovne a Auto_B nepusti to mi neni jasny. Asi by Auto_A melo v pozoru cekat nez soubezne jedouci Auta_XYZ prejedou a pak pusti Auto_B a nakonec za par desitek minut prijde rada i na nej (coz je mimochodem divny, clovek by rek, ze i pro Auta_XYZ jede Auto_B zprava, takze ma prednost, ale ono ne).

Dalsi problem je pri vyjizdeni z vedlejsi na hlavni. Pribrzdim, kouknu, reknu si zleva dobry, uzuz poustim brzdu a v tu ranu je predemnou zprava tirak.

Takze zasadni poznatek - zleva dobry je to tady vzdycky. Musi se koukat vpravo!!!

Nastal den D - 20.ledna 2005 v 18:30 mam letet. Na letisti jsme byli vcas, dokonce mi prisel zamavat i muj nejlepsi kamarad Petr.

Let do Londyna jsem si neplanovane uzil v business class, protoze pred odletem ke me prisel pribuzny Michal, co pracuje jako mechanik pro British Airways, vzal mi palubni vstupenku a za chvili se vratil s jinou do business class. To potesi. Ale nepotesilo, ze jsme meli pri odletu hodinu zpozdeni a nad Londynem jeste pul hodiny krouzili, protoze tam najednou bylo moc letadel na pristani. Tim padem jsem nestihl prestoupit do naplanovanyho letadla na HongKong a musel si zmenit letenku. Nastesti dalsi letadlo letelo uz za hodinu (podle letoveho radu, ve skutecnosti samozrejme s hodinovym zpozdenim) a dokonce jsem si polepsil - z maleho Airbusu do Boeingu 747-400:

Nevim jak to British Airways mysleli ze posilaji na trase Londyn - Hong Kong dve letadla hodinu po sobe. Tohle superobri eeeero totiz bylo poloprazdny. Vtipny je, ze jsme v Hong Kongu pristali jen o par minut po mem puvodne planovanem letu - Boeing je evidentne o dost rychlejsi. Informacni obrazovky nezridka ukazovaly pres 1100km/h.

V hongkongu vedro, vlhko, pohoda. Byl jsem tam vcas, prohlidnul si letiste a po vyzve k nastupu se vrhnul tvorit frontu. Davam letusce palubni vstupenku - píííp. Hmm jeste jednou - pííííp. Ajaj, komplikace. Letusak si me vzal stranou abysme nezdrzovali frontu a zacal zjistovat co je spatne. Ukazalo se, ze baba v Londyne pri prepisovani meho promeskaneho letu omylem zrusila navazujici let z HKG do Aucklandu, takze me tam malem ani nevzali. Nakonec to primerene dobre
dopadlo a do letadla me pustili, ale chudak kufr zustal v HongKongu, takze do AKL jsem priletel jen s tim co jsem mel jako prirucni zavazadlo.

Na letisti me cekala povestna krabice na vyhozeni veskereho jidla ktere bych snad s sebou mel. Nemel jsem v planu kontaminovat novy zeland jedovatou evropskou strouhankou ani nemene nebezpecnou cokoladou, takze tam skoncily jak rizky od tchyne tak dve tatranky. Presto se ne me za par minut zacal vrhat maly psik Bígl. Puvodne jsem mel pocit ze si chce hrat, ale slecna v uniforme na druhe strane voditka si jeho pocinani vysvetlila po svem a prohrabala mi batoh. Nic nenasla, ale do priletove karticky napsala, ze me ocuchaval pes. Za cas jsem doputoval k dalsi kontrole: "V karte vidim ze se o vas zajimal nas pes, nasel neco?". Ja - "nenasel.", on - "did he miss it?", to jsem si vylozil jako pokus o vtip a myslel jsem ze se pta jestli mu to schazelo, neboli jesltli mu tu bylo lito. Takze jsem suferene prohlasil ze "jasne". V tu ranu se mu z tvare ztratil spokojeny usmev a prohrabal mi batoh. Nakonec se ukazalo, ze "miss" je nejenom "postradat", ale i "minout/nenajit". Uff, nedorozumeni se vysvetlilo a nezavreli me.

Kuft za mnou nakonec dorazil az druhy den do hotelu. Ale vubec se k nemu ti cinani nechovali hezky, protoze mi rozbili oba hrnecky co jsem si s sebou vezl. Ruzovej uplne na cimpr campr, a bilymu urazili ucho, takze ho budu muset prilepit. Sice mi jako bolestny/odskodny za zpozdeni dali 130 NZ$ ale to mi ztratu meho oblibeneho hrnecku nenahradi.

Nastesti na me cekal muj budouci sef Chris a odvezl me do hotelu:

Perlicka na zaver - na zadnem letu jsem nesedel na sedadle ktere mi urcila slecna v Praze na letisti pri odbavovani.

Mimochodem tuhle zpravu pisu v kavarne v korejsky ctvrti a je legracni, ze jsou tu korejsky windows, takze mam sem-tam problem zjistit, co to po me chce. Alespon ze klavesnici to ma i anglickou :-)