Kiwi aneb hlavou dolů

Poslední dobou trávím veškerý svůj volný čas ponořená až po uši v nejrůznějších kuchařkách a receptech. Ne že bych byla nějaká nadšená hospodyňka. To jsem nebyla nikdy a bohužel už asi nebudu, ale dohnaly mě k tomu okolnosti.

Michal si v rámci šetření přestal kupovat obědy. Výjimku dělá tak jednou za týden, kdy se u Mekáče přecpe k prasknutí při akci Čtyři hamburgery za cenu tří . Jinak si přes den vystačí se zeleným čajem, čokoládou a čtením několika foodblogů. Akorát večer si s námi občas dává něco opravdového k jídlu.

Šárka se o peníze utracené za jídlo nestará. Drží rýžovotěstovinovou dietu dobrovolně, z pouhého přesvědčení. Z přesvědčení, že všechno ostatní je nechutnej blivajz, po kterém by přinejmenším zezelenala.

Jenom Oskárek o jídlo projevuje značný zájem. Bohužel mu jeho krkavčí matka nedává nic jiného, než mlíko a pár rozblemcanejch kašiček bez chuti, o které rozhodně nestojí. A přitom mu slaninka tak krásně voní! A co teprve taková zmrzlina ...

Už jsem se na to dál nemohla dívat. Sice ani Michal ani Šárka nevypadají (narozdíl ode mne) nikterak podvyživeně, ale pořád mám takový neodbytný pocit, že by jíst asi měli.

Fakt se snažím. Vařím, smažím, dusím, marinuju, peču, vymýšlím kdeco, činčám to na talíři... A výsledek mého snažení? Šárka vypilovala dovednost oddělit těstoviny a rýži od omáčky, masa a zeleniny k dokonalosti. A ještě na mě v průběhu jídla vyčítavě kouká a říká Maminko, tys mi tam omylem přimíchala papriku, viď? Michal dostává do práce krabičky s jídlem, snídani i oběd. Ani si nepamatuju, kdy naposledy je přinesl večer prázdné. Nasnídá se kolem jedenácté, přičemž se ještě poctivě podělí s kolegy, a kolem paté už je líný si ohřát oběd, tak to nějak rozkření. Po příchodu domů zkontroluje hrnce a když nedostane v následující půlhodině večeři, nafutruje se sušenkama a pak i sebevoňavější jídlo hotové třeba v devět s díky odmítne. Ani Oskárek moji snahu neocenil. Ostatních se pořád doprošuju, aby aspoň ochutnali, když už nic jiného, a jeho, který by tak rád blahosklonně kývnul a obětoval se pro maminčinu potěchu, se nikdo nezeptá. Začínám mít pocit, že má radši Michala než mě. Tajně taťku podezírám, že mu na občasných víkendových procházkách se Šárkou dopřává hranolky :)

Jediný efekt, který jsem za celou dobu svého snažení vypozorovala je, že blbnu. Včera v noci jsem Michala požádala, aby přesunul u mě spícího syna zpátky do postýlky větou Dej prosím Oskárka do polívky. Tak nevím, nemám se na celé vyvařování vykašlat a ve volném čase radši psát veselé zážitky ze života na Kiwiho?