Kiwi aneb hlavou dolů

Miminkům a Michalovi jsem vždycky záviděla klidný spánek. Kdekoli a kdykoli mají příležitost spokojeně si schrupnout, neváhají ani chviličku (pokud jsou samozřejmě najedení a nemaj potíže s prdama). Šárka už do kategorie bezstarostný spáč nepatří. Po obědě nespí dobrého půlroku i když je sebevíc unavená a teď se jí to zkomplikovalo i v noci. Přepadla ji totiž noční můra!

V sobotu v noci se z pokojíku ozval strašný řev. Zdálo se, že Šárka spadla z postele, zašprajcovala se za křeslo a teď tam bezmocně trčí a naříká. Michal okamžitě vyběhl poskytnout jí první pomoc, ale nebylo třeba. Na první pohled žádné boule, odřeniny, nic. Žádný pád se totiž nekonal. Princezna seděla na posteli a strašně bulela.

"Co se ti stalo?" vyzvídá Michal.
"Uááááá"
"Tak co je?"
"Tam.." vyděšeně ukazuje prstíkem do rohu postele.
"Co tam je?" ztrácí Michal trpělivost
"HOUBA!" vzlykla Šárka a skočila tatínkovi do náruče.

Následovala důkladná prohlídka postýlky a přilehlého okolí, ale po houbě ani památky. Michal pak seděl další hodinku vedle Šárky a držel ji za ruku, kdyby se náhodou houbová můra znovu objevila.

Tu noc se už neukázala, ale z jejího hledání se stal každodenní rituál. Zatím jsme ji, potvůrku zlomyslnou, ještě nenašli, ale až se nám to povede, udělám z ní za trest smaženici :-D