Kiwi aneb hlavou dolů

V době kdy kiwiácké nastávající maminky už dávno trénují kontrakce a správné dýchání ve všemožných předporodních kurzech si Jitka konečně našla midwife a dala si s ní první schůzku. Na Zélandu se porody neberou moc vážně - většina dětí se tu rodí jen za pomoci midwife - porodní báby buď přímo doma, nebo v takzvaných porodních domech, což je prakticky stejné jako doma akorát že pak není potřeba gruntovat. Říkají tomu přirozené porody, ale mám dojem že právě tohle je ta pravá příčina úbytku novozálandské populace. Doktor nikde, do nemocnice daleko a když se něco zvrtne tak holt smůla. Pak je potřeba importovat východoevropany, indy a číňany aby tu nebylo moc pusto. Ale to jsem odbočil...

Každopádně když Jitka své midwife výslovné sdělila přání rodit v porodnici, byla od ní skoro vyhnána, zaříkávána a zlita svěcenou vodou. Tady se prostě v nemocnici nerodí a basta a kdo tam rodit chce je divnej a je potřeba ho obrátit na správnou víru. Třeba i nátlakem. Bývá tu zvykem že midwife se o budoucí maminku stará celé těhotenství, pak jí odrodí a nakonec se stará i o dítě místo pediatra. Jitčina midwife tedy vytasila první nátlakové eso z rukávu a kategoricky prohlásila "do porodnice s tebou rodit určitě nepůjdu" a myslela si při tom to jsem tě dostala holčičko, ještě ráda budeš rodit doma! Jenže s Jitkou nehla. Ta je pořád přesvědčená, že měřit tlak jí může klidně i fanatik domácích porodů a do porodnice pak půjde rodit tak jako tak. Prej že na ulici jí přece nevyhoděj! No uvidíme ... zdravotnictví je tu na pořadník, tak snad Kuldí porod nepřijde na řadu až po vánocích...