Kiwi aneb hlavou dolů

Máme za sebou naše první kiwiácké vánoce. Původně jsme měli v plánu pojmout je víceméně v duchu českých tradic, protože jak vypadají pravé novozélandské vánoce nevíme. Ale pochopitelně se nám to nakonec nepovedlo, protože v zemi, kde se štědrý den slaví v létě to prostě pravé české vánoce být nemohly.

Takže zaprvé - o sněhu si samozřejmě můžeme nechat jen zdát. Ten tu ostatně není ani v zimě, tedy alespoň ne u nás v Aucklandu. To ovšem nebrání kiwiákům nakupovat vánoční balící papír se sněhulákma a vánoční přáníčka se závějí a sobím spřežením. Santové Clausové - nezbytná součást každého obchodu - jsou vždy nesmyslně nabaleni do huňatého kožichu, místo toho, aby měli třeba nějaké vkusné kraťasy.

Jelikož je léto, stmívá se pozdě a tudíž chybí i další rys českého štědrého večera - večeře u rozsvíceného stromečku. Sice jsme ten náš kolem sedmé na zkoušku rozsvítili, ale nějak to v tom přímém slunci a horku nebylo ono. Takže jsme ze štědrého večera operativně udělali štědré ráno. Konec konců i Šárka si své dárečky líp užije když na ně má celý den, než když bychom jí chvilku po rozbalování hnali do postele.

Když jsem chodil na autobus, občas jsem z ulice lidem nakukoval do bytů, takže vím, že stromečky se tu strojí už od začátku prosince (mimochodem záclony se tu nevedou, takže je do bytů krásně vidět - to by moje babička asi ve zdraví nepřežila :-) I když se pravé stromky sehnat běžně dají a jsou celkem levné, prý v tomhle horku rychle opadávají. Viděli jsme sice prodávat i stromečky zasazené v hlíně v květináčích, které je možné zalévat, ale my jsme vzali zavděk pěkným umělým, koupeným v aukci za $15. Ozdoby průběžně vyráběla Jitka, takže stromeček po několik dní postupně "krásněl".

Štědrovečerní hostina je kapitola sama pro sebe. Kapra jsme ani nesháněli, dokonce i v Česku jsme většinou jídávali pstruhy. Místo toho jsme 24. ráno vyrazili do přístavu na rybí trh a nakoupili všemožné mořské ryby na smažení a na polévku a živé zelené mušle k obědu. Ještě že za Jitkou na Vánoce přijeli rodiče. Tchýně i z místních omezených surovin dokázala vykouzlit něco-jako-štědro-večeři. Rybí polévka z dvoukilové hlavy tuňáka se sice té kapří ani vzdáleně nepodobá, ale chutnala nám.

Pětadvacátého ráno jsme si tedy přivstali a natěšeně se vrhli na dárky. Šárka dostala houpacího koně a nic jiného jí už nezajímalo. Tchýně dostala 400 špuntů od vína. Jsem zvědav jestli si je povezeze zpátky do Česka ;-)

Protože nám odpoledne bylo horko, vyrazili jsme na pláž Omana beach. Sice tam dost foukalo, takže se nakonec na štědrý den koupal jen tchán. Alespoň doma bude mít o čem vyprávět ;-))

Kousek od pláže jsme natrefili na dvě kozy: Dixie a Trixie:

Pak už zazvonil zvonec, nasedli jsme do auta, vrátili se domů a štědrému dnu byl konec :-)