Kiwi aneb hlavou dolů

Tak jsem zpatky z toho naseho prtaveho hlavniho mesta. Opet jsme cely den stravili ve vertne serverovne, takze jsem z turistickych atrakci skutecne nic nevidel. Meli jsme na miste byt uz v pul devate, takze jsem musel vstavat v pul osme! Hruza!!! Samozrejme jsem to nestihnul a Mike a Karen na me museli necelou ctvrthodku pockat. No stanou se horsi veci. Treba ze Mike, ktery priletel z Panasasu z USA a mel nam to diskove pole predvest, vubec netusil ktera bije. Byl uz od vcerejska strasne nervozni a nakonec se priznal ze tohle je jeho prvni zahranicni sluzebni cesta a rovnou k takhle vyznamnemu zakaznikovi. Protoze se mu to ani po pul dni snazeni nepodarilo zprovoznit tak propadl nefalsovane depresi a kdyz jsem ho slysel telefonovat s manzelkou tak ji rikal ze snad radsi pujde skocit z mostu... Doufam ze to nemyslel vazne. Navic nevim jestli jsou ve Welly dost vysoky mosty :-)

Kazdopadne jsme v tom fukejri stravili cely den a Weta stale nema svych draze zaplacenych 24 terabajtu na KingKonga. Ve ctyri pak volal Chris, ze je taky ve WLG a ze za nama prijede. "Ale my za pul hodiny odjizdime" Ch:"To nevadi to nevadi, urcite uz mate vsechno hotovo, ne?" Ja:"No prave ze vubec nic." Ch:"Uh? Eh! Cvak."

Za chvilku skutecne prijel a po novozelandsku se ptal "How's it going?" Kdyz jsem mu odpovedel "Bad, too bad" tak jsem ho zcela vykolejil, protoze takovouhle odpoved kiwiaci nikdy nepouzivaji. Radsi jsme si sli uvarit caj a kafe a ja mu vypravel o vsech problemech ktere jsme s Panasasem za posledni dva dny zazili, popsal vsechny otravne nedomyslenosti a nedostatky a ujistil ho ze bych si nedovolil tenhle system nekomu nabizet. Chvili na me koukal jak vyvorana mys a pak septem pravil:"Hlavne o tom nikde nemluv, v Aucklandu mame dalsiho potencialniho zajemce".

Chris je vubec clovek kterej dokaze zkomplikovat uplne vsechno. Fakt! I tak jednoduchou vec jako je cesta taxikem na letiste. Kdyz jsme byli asi v pulce cesty, tak mi volal "Vy jste mi ujeli! Vy jste na me nepockali!!!" Chvili jsme se s nim hadal jestli chce opravdu jet s nama kdyz pred par hodinama priletel, ale on pry ze jo, tak jsme to otocili a vratili se pro nej. Kdyz nasednul, tak se ridic ujistoval ze opravdu chceme na letiste a Chris zpanikaril:"Na letiste?!?! To jste meli rict! Ja myslel ze jedete do hotelu!!!" No na zabiti...

Pak uz jen cesta letadlem, ktera zacala cekanim na runwayi a slovy kapitana:"Venku to moc fouka, nemuzeme vzletnout". Za cca ctvrt hodiny to z niceho nic vokouril na plny pecky, letadlo sice stezi udrzel na draze, ale vzletli jsme. Hned par metru nad zemi to s nama pekne zamavalo (slabsi povahy uz do foroty strachem umiraly) a po par sekundach neuveritelneho drncani a nadskakovani jsme se propadli do nejake turbulence a to uz jsem si i ja, flegmaticka povaha, pomyslel ze je tutove po nas. Mam takovy tuseni, ze timhle letadlem predtim priletel Chris takze jeho "spirit" zde byl stale patrny...