Kiwi aneb hlavou dolů

Dneska byl první den mé nové telefonisticko-spojovatelské kariéry. Nebudu vás zdržovat detaily, nejde o povýšení ani o trest, jak je střídavě přesvědčena Jitka. Prostě se na téhle pozici Tier 1 support po měsíci střídají všichni z našeho oddělení a tentokrát vyšla řada na mě. Na naší firemní lince sice je jakýsi nepoužitelný hlasový systém ("zmáčkněte 1 pro blablabla, ..."), ale všichni to berou zkratkou přes nulu rovnou k "operátorovi". Jenže chudáci netuší s kým budou mít tu čest...

První volala jakási madam a že prosí přepojit na Lawrence. Bylo to brzo ráno, ještě před desátou, a zatím mi nikdo nestihl vysvětlit, jak se z toho telefonu hovory přepojují. Takže jsem to začal zkoumat a střídavě jí do sluchátka pouštěl hudbu a pípal tónovou volbou. Jenže babča měla slabé nervy a když jsme si potřetí popovídali na téma "Tady Michal, to je Lawrence?", ona: "NE! Tady pořád babka!!!", tak nasupeně zafuněla a zavěsila.

Dalšímu volajícímu jsem z úvodního minutového monologu nerozuměl ani ň a představa, že si každé slovo budu muset nechat 3x zopakovat a stejně se nedomluvíme mě natolik vyděsila, že jsem mu akorát řekl "moment, přepojím" a vybral si náhodnou oběť z telefonního seznamu a sprostě se ho zbavil. Netuším kde skončil, ale snad se nakonec dobral žádané informace.

Pak jsem měl na telefonu zákazníka co mu z čista jasna přestal fungovat mailserver. První dnešní práce, hurá! Závadu jsem promptně odstranil a vydal se na zasloužený oběd. Po příchodu se na mě zubil Andrew, který v mezičase zastal mé telefonistické místo: "Hele, volal X z firmy YZ, že chce mluvit s tím Indem co mu spravoval mailserver. Říkal jsem mu, že tu žádnýho Inda nemáme, ale trval na svym, prej s ním mluvil někdo s divným přízvukem. Byls to ty? Tak mu máš zavolat Krišno, buhehehehe".

Poslední dnešní pomsta spojovatelských bohů byl kolega Richard - naše předchozí telefonistka, toho času ve Queenstownu na dovolené na lyžích. Sice původně chtěl mluvit s účetní, ale když zjistil, že jsem to vzal já zaradoval se, že si užije trochu legrace a poptal se what's the hizzy haps? Takže jsem mu barvitě popsal, jak mi volají lidi a buď nerozumím já jim, nebo oni mě a zakončil jsem to historkou o Indech. Ještě že nevolal z vleku nebo lanovky, protože se smál tak, že by byl určitě spadnul.

Uff, první den mám za sebou. Ještě 19 dalších a já i zákazníci si zas na pár měsíců oddechnem. Jen doufám, že za tu dobu nepřivedu firmu ke krachu...