Kiwi aneb hlavou dolů

Novozélanďani jsou neuvěřitelně poctiví. Někomu se to může zdá samozřejmé, ale mne, rodilého pražáka, to stále udivuje.

V Aucklandu je minimální kriminalita a to je na tom ze Zélandu nejhůř. Prostě se tu nekrade, neloupí, nenásilní, nepřepadá, nebije a slušnost si stojí na žebříku hodnot velmi vysoko. V Čechách je v každém deníku černá kronika s barvitým popisem nejnovější vraždy, tady mě nadzvedne ze židle akorát článek, jak nějaký syčák v parku pokácel strom :-)

Na tenhle standard jsme si rychle zvykli. Byt zamykáme jen tehdy, pokud odjíždíme na delší dobu. Zámek na dveřích je spíš okrasná záležitost než prevence vloupání. I auto v garáži bývá často otevřené. V krámech nechávám kočár hned vedle vchodu s taškama plnýma nákupu a batohem hozeným vedle aniž bych měla obavy, že si někdo něco odnese. Proč by mi to přece brali, když to není jejich?

V zologické nedávno otevřeli nový koutek pro tučňáky, bazének a plážičku posetou mušlemi. Od návštěvníků je oddělen pouze kamennou zídkou do úrovně pasu. Toť vše. Žádné klece, ploty nebo skleněné stěny. Nic. Návštěvníkům se prostě věří, že nepolezou, kam nemají. A jsem si jistá, že tam ti tučňáci opravdu zůstanou až do důchodu. Dokážu si živě představit, jak by takový experiment dopadl v Čechách. Tučňáka by si hned první den někdo odnesl pod kabátem domů nebo by jej přinejmenším přenesl z legrace třeba k tuleňům, kteří by toho nebohého tvorečka vzápětí sežrali.

Čtyři měsíce pobytu na Zélandu mě uvhrli do představy bezstarostného pohádkového světa, kde zlo už bylo dávno přemoženo. Mám teď trochu obavu, že až za čtrnáct dní přijedu domů, nejpozději na letišti mě někdo okrade ;-(