Kiwi aneb hlavou dolů

Nedávno jsem se zmiňovala o bohatém jídelníčku malých kiwíků. S pitím je to tu úplně naopak.

Výlučné kojení je doporučeno do čtyř, resp. šesti měsíců. Pak nastupují příkrmy a s nimi i umělé mléko. Potud stejné jako v Čechách. U nás pak řada doktorů a maminek doporučuje pití různých ovocných šťáviček, popř. čajíčků. Nikdy jsem nepochopila smysl, takže toho byla Šárka ušetřena. Tady by takovou myšlenku měli za zcela kacířskou. Pokud má dítě žízeň, dejte mu vodu, tak zní heslo Plunketu. Místní výzkumy totiž ukazují, že pití téměř čehokoli škodí zoubkům. Dokonce ani mléko by se nemělo pít kdykoli ho dítě vyžaduje, ale jen třikrát denně po jídle. Jde to až tak daleko, že by mrně němělo moc dlouho sosat z lahvičky, protože to už prý malý kazizoubkové útočí... Recept na spokojené dítě se zdravým chrupem zní: Třičtvrtě litru mléka nalejte do chřtánu řvoucího caparta v co nejkratším možném čase, maximálně však na tři pokusy, po zbytek dne jim stačí obyčejná voda z kohoutku.

Od minulého týdne má princezna rýmu. Protože mléko údajně zahleňuje, zkusila jsem jí nabídnout čistou vodu. Z jejího udiveného a zhuseného pohledu jsem ale pochopila, že už to nemám opakovat. Nedala jsem se odradit a vyzkoušela ještě heřmánkový čaj. Nemůžu říct, že by jí moc chutnal. Spíš byla překvapená, co to na ní furt zkouším a tak kousek ze zvědavosti vypila.

Jen co se vyléčíme z rýmy, najedeme opět na osvědčené mléko. Ať si na mě klidně koukaj novozélandské i české maminky divně, nám prostě vyhovuje nejvíc.