Kiwi aneb hlavou dolů

Sobotu jsme strávili v podmořském světě Kellyho Tarltona. Je to takové velké podzemní akvárko s fůrou všemožných rybiček od úplně mrňavých až po 3 metrové žraloky.

Nejdřív jsme zamířili na tučňáky, nasedli do malé pojízdné kabinky a nechali se provézt jejich ledovým královstvím. Z pražské ZOO si tučňáky pamatuju jako malá roztomilá nemotorná zvířátka. Tadyta měla skoro metr. Zrovna servírovali oběd, ošetřovatelka mlátila do kýble, rozdávala rybky, zpívala a tučňáci vesele hýkali.

Pak jsme to vzali kolem výběhu (no spíš výplavu) rejnoků. Kroužili neúnavně kolem dokola akvárka a zvědavé návštěvníky nakukující dovnitř občas zlili mohutným máchnutím ploutve. Největší rejnočice se sympatickým jménem Phoebe vážila skoro dva metráky.

Následovala nádrž se žralokama. Původně jsem byla trochu zklamaná, zdáli se mi docela prťaví. Představovala jsem si zuřivé obry hladově narážející do skla a cenící zuby na návštěvníky. Tihle si nás ale vůbec nevšímali. Škoda, že jsme tam nebyli v úterý nebo čtvrtek, kdy probíhá krmení. To si do akvárka vlezou dva potápěči a žraloci jim baští rovnou z ruky. Prý jsou to veselé kopy a i když třeba nemají velký hlad, dovádí se svými ošetřovateli a laškovně je žďuchají a kousají. Žralok mívá kolem 3.000 zubů, v akvárku jich bylo asi 10, to je dohromady 30.000 zubů. Jestli takové malé zakousnutí připadá ošetřovatelům legrační, jsou to asi pěkný zvrhlíci...

Stihli jsme ještě kouknout na jedovatky, ošklivky a jinou havět.

Jěště v rychlosti dětský koutek a pak hurá domů. Už se těším, až za náma začnou jezdit návštěvy. Kelly Tarlton's bude jedním z prvních míst, kam je vezmem :-)