« Podmořský svět Kellyho Tarltona | Je libo Fish & Chips aneb Jidelnicek maleho kiwiho » |
3x sláva, máme auto!
Konecne mame po mesici opravene auticko :-) Bylo rozbite presne ctyri tydny a stalo nas nehorazne penize: $2132.24! Ale mame novou motorovou hlavu - second handovou se me ani opravarovi nepodarilo sehnat. A to jsem kvuli tomu volal az do Australie, jenze tam se dovazely tyhle Mazdy s 2.2L motorem, zatimco sem s 2.0L a prej by to nepasovalo, skoda. Takze $800 za novou. Taky mame novy chladic ($150), protoze ten stary pry tak zadelany olejem, ze se mu to nepovedlo radne vycistit. Pak par drobnych polozek (olej, termostat, can belt, ...), $300 za praci a mirne podezrelych $226 za "serizeni motoru" (proc to nezapocital do ceny prace? Hmm...). K tomu 12.5% "DPH" a z kreditky se zacoudilo, na uctu se zaprasilo a do pristi vyplaty se budeme chodit past... (jeste ze tu ted porad prsi - alespon bude trava cerstva :-)
Prakticka vsuvka: Shodou okolnosti mi koncem kvetna vypsela technicka a registrace. Na technickou (WOF, Warrant of fitness) tu musi auta kazdeho pul roku. Prohlidka stoji cca $30 az $50 a prilis se nelisi od Technicke kontroly vyzadovane v Cesku. Aby auto mohlo na silnici, je jeste dobre mit platnou registraci. Puvodne jsem myslel, ze je to nutne, ale kolega Andrew me presvedcoval, ze to platit nemam, ze to je jen kosmeticka zalezitost: "Podivej, registrace stoji $200 za rok a pokuta kdyz ji nemas je $250. Takze staci nenechat se chytnout castejc jak jednou za dva roky a usetris". No nepresvedcil me... Nastesti tu nevladne prebujela byrokracie a nemusi se kvuli registracni karticce na zadny urad - staci posta, kterou mame v praci primo v baraku.
A co nam ten mesic bez auta dal?
- Naucili jsme se jezdit verejnou dopravou. Aby se clovek dostal kam chtel, tak musi mit trochu cviku, protoze jizdni rady nejsou tak uplne spolehlive, autobusaci obcas stavkuji, vlaky kuprikladu v nedeli vubec nejezdi a plan MHD pokud vim neexistuje. Neni to tedy tak jednoduche jako v Praze, ale da se do systemu proniknout.
- Naucili jsme se nakupovat lehke veci :-) V Aucklandu neni supermarket na kazdem rohu jako treba v prazskych Modranech a tahnout tezky nakup pesky 4 km neni zadna slast. Resenim je nedelat tezke nakupy :-)
- Chteli jsme se pesimi vylety seznamit s okolim, ale nejak nam to nevyslo - bud bylo osklivo, nebo bylo líno. Na sopku nad nasim barakem jsme vylezli az dneska. Vylet cca na hodinu, ale trvalo nam to ctvrt roku nez jsme se tam vydrapali :-)
- Atd. Teda vlastne uz me nic dalsiho nenapada - bez auta je to tu pekna votrava a clovek je proste socka nejsockovatejsi. Taky na me pred pokladnama v supermarketech obvykle dost divne koukali, kdyz jsem si zacal rvat nakup do batohu, optimalizoval pocet tasek, a podobne. Ve tvarich kolemjdouci byla videt otazka "Proc si to na parkoviste neodveze v tom kosiku...?".
A zazvonil konec a az do pristi poruchy je pesimistickym clankum o autech konec. Uff, to jste si oddechli, co?